Galerie osobností města Bílovce

Jediný syn Stanislava Zdenka hraběte Sedlnitzkého-Odrowas z Choltic a Idy hraběnky Sedlnitzké-Odrowas z Choltic, Sigmund se narodil na bíloveckém zámku 30. září 1872.

V letech 1882-1886 absolvoval studium na gymnáziu v Kremsmünsteru a Opavě. Mladý šlechtic nenašel zalíbení v armádě jako jeho otec, proto odešel studovat práva do Vídně (1892-1896). Od roku 1897 působil jako právník - stážista u Státního výboru v Opavě (autonomní výkonný výbor zemského sněmu). Z Opavy odchází do Vídně, kde působí na Ministerstvu spravedlnosti. Ve válečných letech 1916 – 1918 je jmenován krajským hejtmanem ve Freistadtu (Horní Rakousko).

Neprávem zapomenutý konstruktér Johann Maria Boykow - průkopník ve vývoji dálkově ovládaných letadel-dronů, měl své rodové vazby v Bílovci. Německý raketový konstruktér Wernher von Braun, pozdější otec rakety Saturn V, která dostala lidi na Měsíc, řekl: "Systém navržený rakousko-uherským námořním důstojníkem Hansem Boykowem, byl základem ovládání naší pokusné rakety V-3."

Karl Josef hrabě Auersperga (*20.8.1783 ......, † 19.6.1859), polního podmaršál, majitel zámku Purgstall, 

majitel 8. kyrysnického pluku, velitel garnizony – Wien

Jako sedmnáctiletý mladík vstoupil do císařské armády. Dne 14. května 1790 byl povýšen na poručíka husarského pluku. Ve válečných taženích v letech 1794-1797 proti Francouzům podal svým nadřízeným četné důkazy o své až chladnokrevné statečnosti. Za což byl velmi záhy povýšen na rytmistra.

Dne 1. května 1800 vedl vítězný bajonetový útok proti velké přesile Francouzů u Due Fratelli.  Na počátku září roku 1805 byl povýšen na majora generálního štábu. O čtyři roky později se nechal na vlastní žádost zařadit k husarskému pluku číslo 3. „Graf Hadik“. 

Syn Petera barona von Zay z druhého manželství s Annou hraběnkou Auerspergovou

Její otec Johann von Calisch, původně slezský šlechtic. Otec a matka se hlásili k evangelicko-luteránskému náboženství. Hraběnce Marie se dostalo vynikajícího vzdělání. Měla velkou zálibu ve čtení. Milovala cestopisy a básně atd. Byla také hudebně nadaná, velmi zručná ve hře na klavír. V roce 1796 se provdala za Emmericha hraběte von Zay . 

Bruno Bauer se narodil 30. listopadu 1880 do rodiny havlíčkobrodského továrníka Morice Bauera.  Absolvoval humanitní gymnázium v Praze a poté studoval tamtéž na Německé technické vysoké škole (Deutsche Technische Hochschule in Prag) u profesorů Franze Starcka a Josefa Melana. Po ukončení studia zde působil jako asistent.

Leo Benzing se narodil 14. února 1874 do rodiny Johanna Benzinga cukráře a hostinského ve Vrbně pod Pradědem. Vystudoval klasické gymnázium v Olomouci. Učitelský diplom získal na opavském učitelském ústavu roku 1895. Ještě v témže roce nastupuje jako pomocný učitel v Bílovci. Později odchází učit do Badenu u Vídně a městečka St. Veit an der Triesting v Dolním Rakousku.

Na sklonku léta roku 1901 je už zase zpět na bílovecké chlapecké měšťanské škole, nyní již jako řádný učitel. Další učitelské vzdělaní absolvuje v Opavě. Nyní může vyučovat český jazyk a jazyk francouzský.

Rakouské noviny „Salzburger Volksblatt“ z 3. února 1891 vydaly poměrně obsáhlý článek o tehdy velmi populárním herci a divadelním řediteli Gottfriedu Denemym, který závěr svého života trávil na zámku barona Stanislava Zdenka Sedlnitzkého ve slezském městečku Bílovec.

Hudba provází člověka po celý jeho život, v naší anticko-křesťanské kultuře doslova od kolébky ke hrobu. Člověk současnosti si už nedovede představit svět, v němž by nezněla: stačí tak málo otočit knoflíkem rádia, dotknout se displeje mobilního telefonu apod.

Z počátku zněla hudba v chrámech při bohoslužbách, nebo církevních slavnostech, pak ve šlechtických sídlech a v měšťanských domech, kde jí nadšenci provozovali sobě pro radost. 

Mladší syn barona Karla Josefa Michaela Sedlnitzkého z Choltic a Anny baronky von Foullon de Norbeeck, celým jménem Moritz Josef Anton Theodor se narodil 10. května 1808 v Olomouci. Jeho životní dráha začínala způsobem obvyklým pro druhorozeného příslušníka šlechtického stavu. Již v 17 letech vstoupil do armády. Sloužil u kyrysnického pluku č.2 (Kürassier-Regimente Nr. 2 Koenig Max von Bayern). V letech 1848-1849 účastnil polního tažení do Uher. Vyznamenal se v bitvě u Szörögu 5. srpna 1849 a získal vojenský záslužný řád. Do penze odešel na konci roku 1850 v hodnosti majora. 

Profesor MUDr. Maximilian (Max) Ludwig Stolz se narodil 17. října 1868 v rodině bíloveckého továrníka a starosty města Adolfa Stolze a jeho manželky Karolíny rozené Knoppové (Maxovo dvojče Heinrich bude uznávaným vídeňským architektem a stavitelem). Max vystudoval gymnázium v Mariboru a Grazu. Přáním jeho otce bylo, aby získal právnické vzdělání. Max dal, ale nakonec přednost studiu medicíny. 

Cykloturistika dnes tvoří běžnou součást našich životů a její obliba neustále roste. Ovšem nebylo tomu tak vždy. Vrátíme se nyní v čase do Bílovce roku 1894.

Požáry vždy představovaly a stále představují katastrofu: ve městě, na vesnici i v přírodě. Majitele kvetoucích živností či vesnických statků často uvrhly do bídy, z níž bylo mnohdy obtížné vybřednout. Požáry však neznamenaly pouze zánik a zmar, ale také počátek obnovy a budování. Obzvláště města s nevelkými parcelami a stísněnou zástavbou právě především díky požárům výrazně měnila svůj vzhled.

Josef Johann Kubitza se narodil 7. března 1824 do rodiny bíloveckého vrchnostenského úředníka a později mlynáře ve Velkých Albrechticích Josefa Kubitzeho. Baron Karel Michael Sedlnitzký z Choltic si všiml, že syn jeho úředníka je velice učenlivý, proto se s otcem dohodl, že by bylo vhodné nechat mladého Josefa vystudovat. Zámecký pán uhradil velkou část nákladů jeho pozdějších studií na Vídeňské hospodářské škole. Nezbytnou praxi Josef Kubitza získal na panství hraběte Mitrowského z Nemyšle v Sokolnicích u Brna.

K řemeslům, která se v Bílovci povznesla až k průmyslové výrobě, patří také mydlářství, které v první polovině 19. století nabylo ve městě dosti značného významu.

 Jak známo cech mydlářský si určil za svého patrona sv. Floriána a do svého znamení lva. Mydlářské řemeslo je opravdu těžká a nepříjemná práce. Jen ve zkratce: Mýdlový louh se připravuje z potaše (dřevěný popel - potaš) nebo sody a páleného vápna. V mýdlovém kotli se vaří tuky nebo oleje v louhu tak dlouho, dokud nevznikne želatinové mýdlové lepidlo, které se přidáním soli (vysolením) rozdělí na „jádro“ (pevná horní vrstva) a „spodní louh“. Vaření je únavná práce, která trvá mnoho hodin a vyžaduje neustálé míchání. Po odstranění základního louhu se „jádrové“ mýdlo nabere do forem (zásuvek), ve kterých zůstane až do úplného ztuhnutí. Získané bloky pak nařežeme na panely nebo tyče s mosazným drátem.

V květnu roku 2022 se nám ozval pan Alex McWhirter, který pracuje pro malé muzeum Moyse's Hall ve východní Anglii. Ve sbírkách jejich muzea se nalézají velice vzácné hodiny, které prokazatelně patřily majiteli bíloveckého panství rytíři Jaroslavu Oderskému z Lidéřova. Na orlojích je vyryt letopočet 1541. Na schránce hodin (orloje) jsou erby Oderských z Lidéřova, Bítovských z Bítova, Rotemberků z Ketře nebo pánů ze Zvole.

Friedrich (Fritz) Zimmermann se narodil 18. června 1885 v Bílovci jako nejmladší z osmi dětí sklenářského mistra Edmunda Zimmermanna a jeho manželky Josefy, rozené Felkelové.  Město Bílovec nenabízelo, kromě starého zámku hrabat Sedlnitzkých z Choltic a kostela sv. Mikuláše, skoro nic, co by podněcovalo nebo podporovalo vývoj umělecky nadaného chlapce. Hrabě Stanislav Zdenko Sedlnitzký si při jedné z četných obchůzek svého statku povšiml malého kluka, sedícího na hromadě dřeva, jak něco zakresluje tužkou do skicáku. Starý pán si přisedl a chlapec mu navrhl, že se pokusí o jeho portrét. Za několik málo minut už si vyprávěli jako dlouholetí přátelé. Pan hrabě si prohléhl i další kresby, které talentovaný klučina namaloval. Hrabě byl tak nadšený, že chlapci navrhl, aby druhý den přivedl na zámek svého otce.

Karel Jan Mikuláš (Nico) spatřil světlo světa 5. prosince 1723. Pokřtěn byl v brněnském kostele sv. Jakuba Staršího. Mladý baron měl ty nejlepší předpoklady k úspěšné kariéře v císařských službách. Byl absolventem C.K. Tereziánské rytířské akademie ve Vídni (vzdělávací instituce, která vychovávala mladé talentované muže pro civilní službu). Ochranou ruku nad ním držel vlivný strýc Václav Karel Sedlnitzký z Choltic, císařský tajný rada a apelační soudce.