JUDr. Adolf Schönwiese
Bílovecký advokát a král šumivého vína
Když na počátku roku 1838 přijal baron Karel Michael Sedlnitzky z Choltic do svých služeb mladého velmi vzdělaného úředníka Johanna Franze Bernarda Schönwiese, neměl nejmenší tušení, že pro bílovecké panství nastanou časy nebývalé prosperity. Johann Schönwiese se narodil 6. října 1812 do rodiny oblíbeného dědičného rychtáře Josefa Schönwiese v obci Travná (něm. Krautenwalde, dnes součást města Javorník). Johannův otec se zasadil, aby syn získal kvalitní vzdělání. První profesní zkušenosti získal jako ekonomický úředník na rakouském panství Aurach am Hongar. V lednu 1838 přichází do Bílovce. Johann Franz Schönwiese začíná zavádět nové moderní způsoby pro chov ovcí a dobytka. Podporuje podnikání na vrchnostenských dvorech. Za výhodných podmínek pronajímá některé pozemky, na níž vznikají nové soukenické továrny. Nechal modernizovat vrchnostenskou lihopalnu. Postupně odprodává či pronajímá bývalé vrchnostenské hostince a zbavuje se nepotřebného majetku jehož údržba zbytečně zatěžuje zámeckou pokladnu.
Dlouholetý vrchnostenský správce Johann Schönwiese zemřel 17. srpna 1873 na bíloveckém zámku, bylo mu 61 let.
Johann Franz Schönwiese se dne 4. listopadu 1839 v bíloveckém kostele svatého Mikuláše oženil s Apolonií, dcerou Josefa Pliemela, statkáře ze Štýrska. V úřednickém domě (dnes bílovecké muzeum) se manželům narodil 11. května 1844 jediný syn Adolf.
Adolf Schönwiese po absolvování opavského gymnázia roku 1864, vystudoval na přání otce právnickou fakultu Vídeňské univerzity. Svojí úřednickou kariéru započal jako koncipista v lázeňském městě Bad Radkersburg (dnes město leží na hranici se Slovinskem). Při jedné z poměrně častých služebních návštěv na radnici, poznal svou budoucí ženu Annu Kleinoscheg, dceru starosty Josefa Kleinoschega. Velkolepá svatba se konala 15. srpna 1872. Mladá paní Anna pocházela z významného rodu Kleinoscheg, „králů rakouského šumivého vína“. Její otec Josef společně s bratry Johannem a Antonem založili roku 1849 Göstingu (dnes součást Štýrského Hradce) továrnu na šumivé víno, a továrna vyrábí kvalitní sekt do dnešních dnů. Anton Kleinoscheg navštívil francouzské továrny na šampaňské v departementu Marne , aby studoval jejich výrobu. Úspěch se dostavil krátce poté; již v roce 1855 na světové výstavě v Paříži získaly vína Kleinoscheg několik prestižních ocenění. Šumivá vína z produkce Kleinoscheg získala další ocenění na výstavách v Sydney, Bostonu, Kalkatě, Melbourne, Vídni, Praze a různých dalších. Společnost se stala důležitým faktorem pro štýrské hospodářství. Došlo k technickému vylepšení závodů a bylo navázáno obchodní spojení s Východní Indií, Čínou, Austrálií, Afrikou a Amerikou. Kleinoscheg se později stal vrchním dodavatelem vína na císařský dvůr.
JUDr. Adolf Schönwiese získal díky přímluvě vlivného strýce své manželky místo vrchního sekretáře Štýrské spořitelny. Postupem času se vypracoval k jednomu z hlavních akcionářů této banky. Pan doktor byl ovšem aktivní také v různých spolcích jako byl např. mužský pěvecký sbor, okrašlovací spolek apod. Doktor Schönwiese vydal několik básnických sbírek a koketoval také s výtvarným uměním.
Společně s manželkou Annou propadli horské turistice. Dobový článek z roku 1882 píše: „Anna Schönwiese – statečná žena – 14. srpna tohoto roku vystoupala společně s manželem na vrchol hory Grossvenediger. V minulém roce společně zdolali vrchol Grossglockneru…“
Salón paní Anny Schönwiese v domě na ulici Mandellstrasse čp.25 ve Štýrském Hradci, navštěvovaly velice významné osobnosti z řad politiků, finančníků, továrníků i aristokracie: například generálního ředitele spořitelny Wilhelma von Kaiserfeld, polního podmaršálka Josefa Pelikana von Plauenwald, nebo baronku Theresii von Ebersbach a rytíře Ludvíka Sokola von Jaladol. Myslím, že můžeme rovněž zmínit, že tito návštěvníci sdíleli se svými hostiteli, společný zájem ve spiritistických seancích.
JUDr. Schönwiese zemřel ve své kanceláři, stižen záchvatem mrtvice 2. dubna 1904.
V manželství s Annou Kleinoscheg se narodily dvě děti, Heinrich (1875 – 1961) a Hilda (1878-???)
Syn Heinrich vystudoval práva a lesnickou školu. Stejně jako jeho bílovecký dědeček se věnoval správě několika panství v okolí Štýrského Hradce, Innsbrucku a Klagenfurtu. V roce 1917 byl jmenován vládním radou pro lesní hospodářství.
V jednom článku z roku 1919 se píše: „JUDr. Et Ing. Heinrich Schönwiese byl sice synem staré monarchie, ale díky svým obrovským zkušenostem byl jmenován vrchním ministerským radou na nově utvořeném Ministerstvu pro zemědělství…“ Heinrich Schönwiese napsal řadu odborných knih a článků s tématikou lesního hospodářství a lesní zvěře. Napsal také knihu o zámeckých zahradách „Když dědeček vyprávěl“.
Hilda Schönwiese se věnovala charitativním projektům. Spoluzakládala mateřské školy pro nemajetné děti a v době války 1914-1918 pečovala o válečné veterány a rodiny padlých vojáků.
