Galerie osobností města Bílovce

Na vznik střeleckých spolků měly značný vliv válečné události: turecké nebezpečí, Prusko-Rakouské války apod. V dobách nebezpečí dostává střelecká zábava branný charakter, neboť jak majitelé panství, tak městští radní podporovali cvičení ve střelbě mezi měšťany a řemeslníky, aby měli v případě války spolehlivé střelce.

Společné zážitky lidi spojují. Situace, v nichž je nutné spolehnout se bezvýhradně na někoho jiného, jsou snad nejsilnějším poutem. Avšak patrně největšího ducha soudržnosti společný „esprit de corps“, měly vždy vojenské jednotky. Ti, kteří prošli stejnou zkušeností na bitevním poli, se často a rádi setkávali i po letech. Děsivé válečné zážitky se milosrdným tokem času přetvořily v pouhé nostalgické vzpomínky. Vojáci u svých jednotek nezažívali pouze neúprosné střety s nepřítelem na bitevním poli. V mnohem větší míře k němu patřily dny strávené v kasárnách, na cvičišti, ale také v ulicích posádkových měst. Rovněž zábava byla mnohdy chlapsky drsná, hrubá a hlučná, často také zvrhlá a nestoudná, spojená se ženami.

Bruslení dnes patří k oblíbeným zimním kratochvílím. Odehrává se nejen v moderním prostředí zimních stadionů, ale také stále tradičně na zamrzlých rybnících, jezerech nebo řekách. Málokdo možná ví, že počátky organizovaného bruslení v českých zemích spadají do druhé poloviny 19. století a jsou spojeny s aktivitami spolků.

Požáry vždy představovaly a stále představují katastrofu: ve městě, na vesnici i v přírodě. Majitele kvetoucích živností či vesnických statků často uvrhly do bídy, z níž bylo mnohdy obtížné vybřednout. Požáry však neznamenaly pouze zánik a zmar, ale také počátek obnovy a budování. Obzvláště města s nevelkými parcelami a stísněnou zástavbou právě především díky požárům výrazně měnila svůj vzhled.

Cykloturistika dnes tvoří běžnou součást našich životů a její obliba neustále roste. Ovšem nebylo tomu tak vždy. Vrátíme se nyní v čase do Bílovce roku 1894.

Hudba provází člověka po celý jeho život, v naší anticko-křesťanské kultuře doslova od kolébky ke hrobu. Člověk současnosti si už nedovede představit svět, v němž by nezněla: stačí tak málo otočit knoflíkem rádia, dotknout se displeje mobilního telefonu apod.

Z počátku zněla hudba v chrámech při bohoslužbách, nebo církevních slavnostech, pak ve šlechtických sídlech a v měšťanských domech, kde jí nadšenci provozovali sobě pro radost.