Generálmajor Anton baron Revay
Bojoval s Turky i s Napoleonem
Když zemřel 21. září 1790 bílovecký zámecký pán Karel Mikuláš baron Sedlnitzký z Choltic, našla jeho vdova Anna Marie velkou oporu v důstojníkovi husarského pluku Antonu baronu von Revay. Dle dochované korespondence a účtů baron Revay přijížděl na bílovecký zámek v letech 1792,1793 a 1794. Dne 14. června 1798 se ovdovělá baronka Anna Marie Sedlnitzká (rozená von Szubalsky) za Antona barona Revay v Olomouci provdala( za svědky šli kapitáni husarského pluku Franz Salamon a Josef Straube). Po svatbě pobývala střídavě v Bílovci, ve Vídni nebo na manželově zámku Turčianska Štiavnička. Paní baronka si ráda dopřávala určitého luxusu. Nechávala si do Bílovce posílat zboží z vyhlášeného vídeňského velkoobchodu Ignace šlechtice von Liebenberg. Sladkosti a kávu odebírala výhradně z obchodu Karla Durana (luxusní vídeňské pekařství Duran). Ráda navštěvovala koncerty mladého hudebníka a skladatele Josefa Stadlera (1796-1859).
Baronka Anna Marie zemřela 29. září 1843 ve Vídni v požehnaném věku 93 let, svým synům, ale i vnukům a synovcům odkázala poměrně velké finanční částky, mnoho šperků, nábytek, knihy a obrazy. V její pozůstalosti můžeme nalézt velice zajímavou korespondenci s manželem včetně přesných popisů bitev, kterých se osobně účastnil.
Kdo byl vůbec druhý manžel Anny Marie Sedlnitzké z Choltic?
Generálmajor a rytíř Řádu Marie Terezie Anton baron Revay de Szklabina et Blathnicza pocházel ze starobylého maďarského široce rozvětveného rodu. Světlo světa spatřil 26. října 1753 na zámku Turčianska Štiavnička (maďarsky Kisselmec). Byl synem Simona barona Revay de Szklabina et Blathnicza a Anny de Szentivanyi.
V čase babího léta roku 1768 Anton baron Revay patnáctiletý novopečený podporučík husarského regimentu, který nesl jméno slavného generála kavalerie Andrease hraběte Hadika von Futak, ve zbrusu nové uniformě přiklusal na koni do města Sárospatak, kde ležel jeho pluk na nějaký čas v mírové garnizoně. Mladý energický až chladnokrevně statečný voják velmi rychle postupoval na žebříčku vojenských hodností.
Během rakousko-turecké války se roku 1788 vyznamenal v několika šarvátkách u pevnosti Dubica (Bosna a Hercegovina) a překvapivým útokem zcela zničil tábor turecké armády. Při těchto střetech prokázal natolik velké schopnosti, že byl okamžitě povýšen do hodnosti majora. Statečný důstojník Anton baron Revay své velitelské schopnosti však nejvíce prokázal během válek mezi revoluční Francií a sousedními evropskými mocnostmi v letech 1792-1798. Jeho jméno se objevuje v mnoha šarvátkách: 19 října 1793 obsazení lesa u Gillett, nebo při vyhnání Francouzů z Bassuganu, kde se svými husary mnoho nepřátel pobil, některé zajal a zbytek rozprášil; 13. října 1795 v bitvě u města Höchst; 29. října 1795 dobytí nepřátelských pozic u Mohuče (Mainz); 1796 dobytí Gießenu a bitva u Limburgu; 10. září 1796 zastavil postup 3000 francouzských vojáků pouze se 2 eskadronami husarů, 2 eskadronami hulánů a 150 vojáky z řad varaždínského dobrovolnického sboru. O pár dní později u Freudenbergu s 200 husary a četou velmi chabě vyzbrojených sedláků donutil čtyřikrát silnějšího nepřítele k ústupu. V roce 1797 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a v následujícím roce na plukovníka, nově vytvořeného 5. husarského pluku.
Na počátku léta roku 1799 se plukovník Anton baron Revay vydává se svým dobře vycvičeným husarským plukem na tažení do Itálie, kde 15. srpna v bitvě u Novi zaútočil na nepřátelské dělostřelecké stanoviště, které během velmi krátké chvíle zcela zničil. V 7 hodin večer se dvěma eskadronami husarů a dragounů polního podmaršálka Andrease hraběte Karaczaye zaútočil na francouzský vojenský tábor. Zajal dva generály Louise Colliho a Emmanuela de Grouchyho, dva generální pobočníky, několik důstojníků a 450 vojáků. Ukořistil 20 děl, 30 vozů s municí a 40 koní. Za tento „husarský“ kousek byl vyznamenán Rytířským křížem Marie Terezie. V dalším průběhu tohoto tažení se Anton baron Revay opět ukázal jako chladnokrevný velitel. V bitvě u Marenga (severozápadní Itálie) 14. června 1800 se svými husary vyhnal nepřátelské vojáky rozmístěné u vesnice Casina Bianca a později dokonce zajal celý prapor Francouzů. Právě bitva u Marenga byla vrcholem Napoleonova italského tažení. Nejdříve se bitva vyvíjela pro Rakušany velmi příznivě, její průběh se však podařilo zvrátit a bitva se tak stala dalším francouzským vítězstvím.
Střet samotný trval 14 hodin. Rakušané, kteří vedli velmi přesné statistiky, přiznali 963 mrtvých, 5 518 raněných a 2 921 zajatých. Mezi těžce raněnými byl podmaršálek Andreas Hadik von Futak, který zemřel 4 dny po bitvě. Dnešní literatura faktu uvádí rakouské ztráty ve finálním součtu mezi 11 000–12 000 celkově ztracených mužů. Materiálně císařská armáda ztratila 10 praporů, 14 děl a hmoždířů, a 13 muničních kár. Francouzi byli zdecimováni neméně, ale přesné statistiky nevedli a mnoho údajů bylo zkresleno jako součást propagandy, takže je ze zpětného pohledu těžké přesně určit, jak vysoké francouzské ztráty byly. Jako nejnižší se uvádí číslo 7 700 mužů (zahrnující mrtvé, raněné, zajaté, nezvěstné), pravděpodobnější je však vyšší hranice.
V listopadu roku 1800 byl Anton baron Revay povýšen na generálmajora. Životní pouť statečného důstojníka Antona barona Revaye skončila po 38 letech věrné služby v rakouské armádě 24. února 1806.
Na závěr musíme zmínit, že v husarském pluku č.5 bojoval také nevlastní syn barona Revaye, František baron Sedlnitzký z Choltic, pozdější majitel statku a zámku ve Výškovicích u Bílovce.
Foto: ZA Opava, Fond Velkostatek Jezdkovice, pozůstalost Marie baronky Revayové.
