Galerie osobností města Bílovce

Není snad na světě obec, nebo město, které nemá ve své historii nějakého „obyčejného“ člověka, který své rodné místo proslavil, tak aby o něm psaly některé světové noviny a časopisy. Bílovec měl na přelomu 19. a 20. století  jednu takovou ikonu – C. a K. poručíka Karla Brennera.

Budeme Vám vyprávět příběh neskutečné statečnosti a smyslu pro povinnost (volně převyprávěno z německého originálu).

„Karel Brenner spatřil světlo světa mrazivého lednového dne roku 1822 jako prvorozený syn bíloveckého truhláře Josefa Brennera. Otci se v řemesle dařilo, tak si mohl dovolit zakoupit dům v Panské ulici kousek od bíloveckého kostela sv. Mikuláše. Mladý Karl měl v budoucnu převzít živnost. Jenže toho to táhlo do světa. Utekl z domova a vstoupil do C. a K. armády - k pěšímu pluku Nr.29, který nesl jméno slavného vojevůdce Ernsta Gideona von Loudona. V roce 1846 bojoval v Polsku, kde jeho regiment potlačoval neúspěšné „Krakovské povstání“ a potom se účastnil v tzv. „Haličské řeži“. Ze Lvova byl pluk Karla Brennera převelen do Prahy a pak do Itálie konkrétně Terst, Verona, Mantova a další.

V létě roku 1859 se Karel Brenner vrhl se svými muži do krvavé bitvy u Solferina. Během okamžiku padla zcela zbytečně část jeho vojáků, kteří se dostali do husté dělostřelecké palby. Poručík Brenner však zachoval klid, zformoval ústup svých můžů do bezpečí. Nikdo z jeho nadřízených ovšem nepochopil jeho další počínání: z poškozených pušek, řemení a uniforem mrtvých vojáků vyrobil nosítka a několikrát se vrátil na bojiště pro těžce raněné druhy, které postupně odtahal do polního lazaretu. Bernnerův pluk zůstal až do roku 1866 v Itálii kde byl opět nasazen v krvavé řeži u Custozy. Zde opět ukázal svou bojovou neohroženost a byl vzorem pro své vojáky, kteří svého „lajtnata“ milovali.

Po skončení italské kampaně byl pluk Nr.29 přeložen do Grazu, kde se poručík Brenner věnoval výstrojnímu skladu. Na počátku okupace Bosny (1878) se Karel Brenner nechal opět zařadit do činné služby, byl jmenován se velitelem polní pekárny a manipulačním důstojníkem u pěšího pluku Nr.36.

Na konci roku 1881 odešel z armády a vrátil se do svého rodného Bílovce. V tomto malém městě ve Slezsku se stal doslova celebritou. Aktivně se účastnil řady akcí, které sám často pomáhal organizovat. Uváděl vystoupení mužského pěveckého sboru, nebo střelecké soutěže. Všichni přítomní dychtivě čekali na jeho poněkud obhroublé vtípky. Mnohokrát vymyslel žert, jak někoho nachytat. Jednou do jeho nastražené „pasti“ spadl i starosta města nebo sám majitel panství baron Zdenko Sedlnitzký. To když se převlékl za cikánku a věštil budoucnost. Byla z toho ohromná legrace a ještě dlouhé měsíce se v bíloveckých hospodách tomu povedenému žertu celé osazenstvo smálo.

Tento starý pán drsného zevnějšku, byl milý a přívětivý. Všechny děti ve městě ho měly rádi. Kluci mu již z dálky salutovali, protože jim pak ukazoval nějaké ty vojenské dovednosti. Děvčatům zase předváděl, jak se mají chovat ve společnosti.

Ještě jednou tento starý důstojník ukázal svou obrovskou statečnost. V minulém roce (1899) přišlo oteplení velmi brzo a sníh odtával rychle. Voda v říčce se zvedala a obyvatelé chodili kontrolovat kdy se voda vylije z břehů. Pod jednou dívkou s chlapcem se utrhl bahnitý břeh, proud je začal odnášet pryč. Lidé jen křičeli, ale nic nedělali. Starý voják neváhal ani okamžik, vrhl se do vodního živlu. Děti zachránil.

Starosta města uspořádal na jeho počest velkou trachtaci. Anton Klepich (bratr Wilhelma Kleppicha – majitele tiskárny a od roku 1900 starosty města), ševcovský mistr, navrhl panu poručíkovi, aby svůj dům začal pronajímat, tak si přilepšil k penzi a odešel bydlet k němu (dům čp.128 na Pivovarské ulici).

Rovněž baron Sedlnitzký majitel velkostatku a bývalý důstojník, uspořádal pro statečného kamaráda velkou hostinu na zámku, kde pozval všechny přátele tohoto skromného hrdiny. Z této události se zachovala fotografie (z osob identifikovaných: starosta Kleppich, správce statku Hippel…)

Poznámka na závěr: Poručík Karel Brenner byl ženatý s Johannou Báhrovou původem z Oder. Paní Brennerová opustila tento svět v květnu 1893.