Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mikuláš Rohr z Kamene

14. 8. 2022

Kdo ukradl bílovecký urbář?

rohr_siebmacher096_-_bayern.jpgNěkolik málo kilometrů od Bílovce se nachází obec Bravantice. Hlavní dominantou Bravantic je zajímavý komplex dvou šlechtických sídel. Staršího a cennějšího renesančního „Starého zámku“ a barokního „Nového zámku“.  Po dlouhých peripetiích se v roce 2021 zámek znovu stal majetkem Bravantic. Nyní si povíme příběh jednoho z jeho dávných šlechtických majitelů.

Rytíř Mikuláš Rohr z Kamene ze Stinavy a Meziboře (Nicolaus Rohr von Stein) byl šlechtic bezesporu velice zajímavý. Mikuláš byl potomek starobylého slezského rodu. Rodina je poprvé zmíněna Eberhardem von Rohrem 22. září 1277. Na počátku roku 1481 koupil Melichior Rohr panství Medzibor.

Přesné datum narození Mikuláše Rohra neznáme, ale muselo tomu být někdy mezi lety 1580-1585, protože již v roce 1606 figuruje jako svědek na různých kupních smlouvách.  Jeho rod nebyl nijak bohatý, proto se rozhodl mladý kavalír hledat štěstí na vojně. Příležitost k tomu dala válka s Turky. Mikuláš Rohr z Kamene se v některé z šarvátek s Osmany nějak vyznamenal, protože byl povýšen na poručíka. Do Slezska se vrací v roce 1608.

Roku 1614 koupil Mikuláš Rohr společně s první manželkou Barborou Adelsbachovou z Nikelsdorfu od Václava Bítovského z Bítova za 9.000 zlatých deskový statek Jezdkovice. Téhož roku 16. dubna koupili manželé statek Bravantice u Bílovce a Olbramice. Mikuláš Rohr z Kamene je ovšem soused k pohledání. Majitel bíloveckého panství Karel Pražma z Bílkova musí řešit u soudu několik rozepří s „lajtnatem“ JCM Mikulášem Rohrem z Kamene…“je to bezcharakterní tyran, výtržník, opilec a násilník…je to pán divných vášní, s poddanými svými tyransky zachází…“ Mikuláš Rohr nebyl dobrý hospodář. Roku 1620 skončil s manželkou i dětmi pro velké dluhy ve vězení, protože nemohl zaplatit 5000 zl. dluhu váznoucích na Bravanticích, byly Rohrovy majetky ošacovány na 10.542 zl. a sekvestrovány císařským komisařem Jiřím Pacherem. Jakým způsobem se rytíř Rohr z dluhů vyplatil není známo. V roce 1632 nechal na svém bravantickém statku vystavět nový zděný kostel, na místě původního dřevěného, který vypálili roku 1626 knechti hukvaldského hejtmana Jana Kryštofa Orlíka z Lažiska. Mikuláš Rohr věnoval kostelu také zvon sv. Valentin.

zamek-bravantice.pngKdyž roku 1637 zemřela zástavní držitelka bíloveckého panství Hedvika Vilímovská z Kojkovic (rozená Kreutnerová z Rosenbachu, 1 x provdaná Adelsbachová z Nikelsdorfu) přihlásil se přes příbuzenské vazby své manželky Barbory Adelsbachové z Nikelsdorfu k dědickému podílu na Bílovci. Nebylo mu to však nic platné. Veškeré jeho vznesené nároky byly zamítnuty.

Mikuláš Rohr z Kamene byl sice špatný hospodář, ale jako voják byl statečný. Někdy až šíleně. Nikdy ovšem nezapomněl na kořist.

Džin v podobě válečného násilí byl definitivně vypuštěn z lahve 23. května 1618 pražskou defenestrací. Mikuláš Rohr jako zapřisáhlý protestant opustil řady císařského vojska a nabídl své služby Janu Jiřímu Krnovskému (vévoda z rodu Hohenzollernů, český vojevůdce, vrchní velitel armády slezských stavů během stavovského povstání). Nebudeme ovšem popisovat všechny vojenské a politické tahy počínající vleklé 30. leté války. Dne 22. června 1621 překvapivým útokem vojska Jana Jiřího Krnovského obsadila město Bílovec. Mikuláš Rohr byl velitelem jedné kompanie slezských rejtarů a pěšáků. Jak se to tehdy semlelo: Byla už tma, když hejtman Rohr rozmístil dva kanóny ve staré kovárně přibližně 50 kroků od městských hradeb a nařídil dělostřelcům, aby spustili palbu. Císařská osádka se soustředila na přilehlé straně hradeb v domnění, že právě tam bude směřovat hlavní útok stavovského vojska. Rohr však pod rouškou tmy obešel město a překvapivě ztekl hradby na opačné straně. V ulicích se rozpoutal boj muže proti muži. Ještě před svítáním se císařská osádka vzdala. Rohr údajně zakázal plenění, ale opak byl pravdou. „Bílovecký zámek vyplundroval, zlato, klenoty, svršky, nábytek… při té příležitosti také ukradl bílovecký urbář“. Při svém dalším tažení „zle zplundroval“ statky katolické šlechty.

V době dánského vpádu do Slezska vstoupil Mikuláš Rohr 3. září 1626 do služeb Joachima Mitzlaffa – dánského vojenského komisaře. Byl povýšen do hodnosti podplukovníka.

g.jpgZačátek roku 1627 se nesl ve znamení ústupu zbytků dánské armády ze slovenského území do Opavy. Dánská královská armáda se rychle rozpadala. Lví podíl na záchraně dánských vojáků měl právě Mikuláš Rohr z Kamene a Meziboře, který pomohl dánskému komisaři při zimním přechodu Jablunkovským průsmykem. Dánští vojáci podnikali nebezpečné výpady do blízkého i vzdáleného okolí. Kradl se dobytek. Rabovaly se zemanské statky. To už se však Opavském valila jako lavina valdštejnova armáda. Ladislav Velen ze Žerotína a Joachim Mitzlaff se pokoušeli o ústup do Uher. Valdštejn je předešel tím, že nechal obsadit všechny ústupové cesty. Oba velitelé dánsko-emigrantských oddílů se obrátili k Těšínu, kde byl pověřen obranou města Mikuláš Rohr z Kamene. Ještě počátkem července vytrvale odolával náporu císařských. Když ale jezdectvo k městu dorazilo, Rohr mu neotevřel brány města a nechtěl s Mitzlaffem vůbec mluvit. Rohr již separátně jednal s Valdštejnem o míru a o udělení pardonu. Mikuláš Rohr se dále odmítal podílet na zoufalých akcích stavovské emigrace a raději pragmaticky vydal Těšín císařské armádě. Těšínská kněžna Alžběta Lukrécie o podplukovníku Rohrovi hovořila s Mitzlaffem, žádala jej, aby Rohra propustil ze služby. Sama kněžna v Rohrově záležitosti psala také Valdštejnovi. Jak se tedy ukázalo, Rohr se zorientoval ve svém posádkovém městě velmi dobře a s kněžnou udržoval korektní vztahy. Dne 27. července mu udělil Valdštejn pardon s přípovědí, aby se mu dostalo náhrady za utrpěné škody.

Mikuláš Rohr zemřel v dubnu roku 1647. Z jeho druhého manželství s Annou Apolenou hraběnkou Bruntálskou z Vrbna se jako pohrobek narodil 25. dubna 1647 jeho jediný syn Rudolf Mikuláš. Ten však zemřel v dětském věku. Bravantický statek pak věnným podílem užívala Anna Apolena. Svého manžela následovala na věčnost roku 1654. Od dcer Mikuláše Rohra z prvního manželství – Alžběty Lichnovské z Voštic a Anny Marie Lichnovské z Voštic Bravantice koupil Jiří Štěpán hrabě Bruntálský z Vrbna.