Erich Lassota von Steblau
Křížem krážem Evropou – Erich Lassota von Steblau
Deník slezského šlechtice, habsburského diplomata, vojáka, cestovatele a dobrodruha. Kdyby jeho deník neexistoval, svět by na Ericha Lassotu von Steblau nejspíš dávno zapomněl.
Erich Lassota von Steblau pocházel ze staré slezské šlechtické rodiny (měli ve znaku zavinutou střelu – Odřivous). Narodil se pravděpodobně kolem roku 1550 v Błażejowicích (Dolní Slezsko). Jeho otec Václav Lassoata von Steblau a strýc Mikuláš zde vlastnili několik menších statků a svobodných dvorů. Erichovo mládí je z velké části zahaleno temnotou. Víme pouze, že navštěvoval školu v Görlitz a následné odešel studovat práva do Lipska.
Kavalírskou cestou do Italie také začínají jeho první deníkové zápisky: „Dne 10. prosince 1573 jsem šel se svým bratrem Friedrichem a strýcem Georgem Strolem von Müllmen do Itálie…“. Do Padovy dorazili 27. ledna 1574 a oba bratři se zapsali ke studiu na zdejší univerzitě. Z Padovy vyráželi mladí šlechtici do Benátek nebo do Aquileie. Dne 14. června 1576 vyrazil Erich Lassota von Steblau v doprovodu svého strýce, pozdějšího vratislavského biskupa Johanna Sitzsche von Stübendorf na dlouhou cestu zpět do Slezska. Doma se mladý aristokrat necítil dobře. Buď, jak buď Erich si umínil najít zapomnění na válečných polích. Rozhodl se nabídnout své služby španělskému králi Filipu II. Habsburskému. V doprovodu bratrance Ludvíka Lassoty von Steblau odcestoval do Itálie a pak dále na Pyrenejský poloostrov. Zúčastnil se bojů Filipa II. o dobytí Portugalska. V žoldu španělského krále doplul na jedné z jeho válečných lodí až na daleké Azorské ostrovy.
Po návratu ze Španělska vstoupil do služeb císaře Rudolfa II. Erich Lassota von Steblau byl velmi vzdělaný šlechtic a plynně hovořil několika jazyky. Když se v roce 1587 uvolnil polský trůn byl arcivévoda Maxmilián Habsburský jedním z nejvážnějších kandidátů. Erich Lassota podnikal diplomatické mise přes Slezsko do Polska a snažil se získat přízeň polských stavů pro habsburského kandidáta. Nakonec však většina polských stavů přiklonila k jeho nejvážnějšímu protivníkovi, švédskému princi Zikmundovi III. Prohabsburská menšina ovšem zvolila Maxmiliána a ten se rozhodl volbu přijmout a trůn si vybojovat. V září složil v Olomouci před vyslanci polské šlechty královský slib a vzápětí vpadl se slabou armádou do Polska. V lednu roku 1588 byl při ústupu do Slezska v bitvě u Byčiny poražen a zajat polským kancléřem a vlivným Zikmundovým příznivcem Janem Zámojským. Lassota následoval svého pána do polského zajetí. Po více jak ročním věznění byl propuštěn na základě bedzinsko-bytomské smlouvy. Lassota byl za příkladnou věrnost jmenován osobním rádcem arcivévody Maxmiliána.
V císařských službách byl poté vyslán do Ruska na diplomatickou misi, ale po přistání nedaleko Narvy padl do rukou Švédů, poté byl držen ve velmi přísném vězení na jednom švédském hradě. Propuštěn na svobodu byl roku 1593.
V roce 1594 odcestoval Lassota jako císařský vyslanec do Záporoží, aby získal záporožské kozáky jako spojence Rakouska ve válce s Tureckem. Deník z jeho mise je cenným zdrojem informací pro historii a geografii Ukrajiny konce 16. století. Podrobně popisuje život kozáků, ale také svůj pobyt v Kyjevě, Lvově a dalších městech.
Ve svém deníku Erich Lassota von Steblau také zmiňuje návštěvu Bílovce „dobře opevněné město a výstavný zámek pana Bernarda Pražmy z Bílkova“. O jeho návštěvě na bíloveckém zámku píše také Christina Pražmová z Bílkova rozená von Lappitz v jednom z dopisů své sestře Maruš von Schallenberg: „dnes dorazil na zámek pan Lassotha. Večer hráli s manželem karty…“. Ve druhém dopise píše: „vyvolený polský král byl poražen…chtěla bych vědět co se stalo s panem Lassothou, který krále doprovázel. Můj manžel někde zaslechl, že snad pobývá v Krakově…“.
Musíme také zmínit, že příbuzným Ericha Lassoty von Steblau patřilo krátký čas nedaleké panství Slatina u Bílovce.
V závěru života zastával Erich Lassota von Steblau funkci císařského „mustermeistra“ v Horních Uhrách, zemřel v Košicích roku 1616.
