MUDr. Karel Ullmann
Lékař, který nezradil ani v ruském pekle
MUDr. Karel Ullmann, jeho jméno je vytesáno do jedné z mramorových desek památníku obětí 1. světové války nacházející se v bíloveckém kostele sv. Mikuláše.
O krátkém životě tohoto výjimečného lékaře se můžeme dočíst z četných zápisků jeho strýce rovněž uznávaného lékaře, bíloveckého rodáka, MUDr. Hanse Richtera (Sestra se v Bílovci provdala za kožešnického mistra Aloise Ullmanna). Již v mladém věku se vypracoval až do hodnosti plukovního lékaře. Karel Ullmann se narodil v Bílovci 9. července 1887. Když nastoupil na bíloveckou měšťanskou školu, oblíbil si bystrého chlapce ředitel Franz Wolf a starostlivě dohlížel na počátky jeho vzdělávání. Karl Ullmann byl výborným žákem, když mu bylo deset let přivedl ho slatinský farář P. Jaromír Kittel, na podzim roku 1897, do Uherského Hradiště, kde se stal oblíbeným žákem tamního německého gymnázia.
V Hradišti Karl studoval dva roky, pak přešel na opavské gymnázium, kde s vyznamenáním odmaturoval. Vybral si studium medicíny a zapsal se ke studiu na lékařské fakultě ve Štýrském Hradci. Mezi spolužáky se cítil jako doma. Brzy získal za své výborné studijní výsledky čestný zlatý prsten. Dne 7. října 1911 promoval, získal diplom lékaře všeobecné medicíny. O rok později přijal místo primáře vojenské nemocnice ve Štýrském Hradci. Což byla závratná profesní kariéra. Brzy onemocněl, musel podstoupit těžkou operaci plic a pohrudnice. Později byl převelen jako šéflékař k pevnostnímu dělostřelectvu v přístavním městě Pula (Chorvatsko). Bývalí spolužáci ho chtěli vyplatit z vojenské služby, a umožnit Karlu Ulmanovi akademickou kariéru. I přes celé zaplacení stipendijního poplatku, ho nechtěla armáda propustit, jednání se stále protahovala. Mezitím vypukla válka, MUDr. Karel Ullmann byl převelen do haličské pevnosti Přemyšl (Przemysl Polsko), bez možnosti rozloučit se s rodiči a sourozenci. Rusové si nebrali servítky, nerespektovali ženevskou konvenci a již první noc jejich děla ostřelovaly polní nemocnici, která byla umístěna v zámku Lubomirských (Pałac Lubomirskich w Przemyślu). V důsledku dlouhého ruského obléhání, přibývalo raněných vojáků, šířila se mezi nimi cholera a tyfus. Musela být zřízena druhá polní nemocnice. MUDr. Ullmann v nejhustší ruské palbě převážel s pomocí jednoho polského sedláka na prostém voze raněné vojáky. Pevnostní polní nemocnici navštívil arcivévoda Karel František Josef, budoucí císař Karel I., přislíbil pomoc, ale na tu již nezbyl čas. V březnu 1915 pevnost, jež měla být největší oporou Rakouska se vzdala Rusům. Posádka o síle 120.000 vojáků, 9 generálů, 93 štábních důstojníků a 2.500 vyšších důstojníků padlo do zajetí. MUDr. Ullmann jako kvalifikovaný lékař zůstal v obsazené pevnosti dalších 6 týdnů, kde ošetřoval také raněné ruské vojáky. Na konci dubna byl plukovní lékař Ullmann poslán přes Omsk do zajateckého tábora v Irkutsku na jihovýchodní Sibiři. Zprávy o zajatcích přicházely do Bílovce velmi sporadicky. Dopisy od sestry Hedviky se vracely jako nedoručitelné. Dne 12. května 1916 zemřel Karlův otec Alois Ullmann, jednoduchá operace by mu mohla zachránit život. V rodině dva lékaři, ale žádný nemohl přijít k jeho lůžku, aby mu pomohl. Pod bajonety ruských vojáků, byl nyní zajatec MUDr. Karel Ullmann držen v malé, špinavé dřevěné boudě, jako zvíře. Později věznitelé zjistili, že jejich zajatec je elitní lékař a začali využívat jeho znalostí. Na oplátku mohl opouštěn na určitý čas zajatecký tábor, navštěvoval město, kde léčil také civilní obyvatele.
V noci na 11. června 1918 Bolševici dobrovolně opustili Irkutsk, ve dne potom do města vpochodovaly oddíly československých legionářů a spolu s nimi představitelé bělogvardějské správy. Velitel legionářů nabídl Dr. Ullmannovi spolupráci s příslibem repatriace do Rakouska. Ullmann však tuto nabídku nepřijal z odůvodněním, že se v táboře nachází stále mnoho rakouských vojáků, kteří potřebují jeho pomoc.
Dle výpovědi Karlova kolegy MUDr. Karla Opitze z Vídně, který se setkal s jeho sestrou Hedvikou v Mariánských Lázních, se MUDr. Karel Ullmann nakazil v zajateckém táboře plného vší, potkanů tyfem. Rakouský lékař Zalofietzki udělal pro záchranu svého kolegy, co bylo v jeho silách. Dne 18. září 1919 však Karel Ullmann zemřel, byl pohřben v Irkustku se všemi vojenskými poctami, dokonce zahrála i ruská vojenská hudba. Ve stejný den zemřel také Ullmannův podřízený MUC. Becker. Matce puklo srdce, když se v Bílovci rozezněl umíráček za jejího milovaného syna. Nebylo však jen smutné období. V roce 1920 se v Bílovci zcela nečekaně objevil Karlův bratr Max zcela vyděšený, psychicky zhroucený, který se vrátil z ruského zajateckého tábora v Turkestánu
