Profesor MUDr. Max Mohilla
Ředitel nemocnice miloval hvězdnou oblohu
Bílovecká nemocnice byla slavnostně otevřena v roce 1898 u příležitosti 50. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn (Nemocnice Františka Josefa I. v Bílovci). Od roku 1900 až do roku 1946 jsou osudy nemocnice neodmyslitelně spjaty s osobou jejího ředitele profesorem MUDr. Maxem Mohillou.
Maximilian Mohilla spatřil světlo světa 17. června 1870 v Uherském Brodě, kde jeho otec JUDr. Franz Mohilla zastával funkci c.k. státního notáře. Matka Justina byla dcerou novojičínského kloboučnického továrníka Johanna Hückela. Nedlouhou po narození druhého syna Karla v roce 1872 se rodina stěhuje do Opavy. Na zdejším gymnáziu mladý Max odmaturuje a pokračuje ve studiu na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Studium zakončuje s vynikajícím prospěchem a je bezpochyby předurčen pro skvělou kariéru na některé z proslulých vídeňských klinik. Mladý lékař má však jiné plány. V roce 1900 přijímá nabízené místo ředitele bílovecké nemocnice Františka Josefa I. a vrací se zpátky do kraje svého mládí. Dnes 8. května 1900 se v Opavě oženil s Olgou Schmidt, dcerou majitele zámku a statku Pelhřimovy (Pruské Slezsko). Pan ředitel s manželkou se stěhují do Bílovce, kde prvně bydlí v jednom z domů na Městském kopci. V roce 1906 kupuje dr. Max Mohilla dům čp.22 na Panské ulici (tzv. Stará pošta), kde má rodina k dispozici 11 pokojů a vzniká velký prostor pro moderní ordinaci. Podkroví domu přebudoval pan doktor na hvězdářskou observatoř, do níž instaloval velice kvalitní a drahý dalekohled Zeiss. Hvězdná obloha byla totiž jeho velkou vášní.
Celý život zasvětil doktor Mohilla příkladné péči o své pacienty. Neznal víkendy, svátky, nikdy neměl dovolenou. Byl k dispozici ve dne v noci. Osobně dohlížel téměř na všechny složitější operace. Z nemocnice měl do svého domu zavedenu speciální telefonní linku, aby mohl být ihned informován.
Společně se svým kolegou a budoucím nástupcem dr. Schmoerem zajistili pro bíloveckou nemocnici dva moderní rentgenové přístroje. Všichni pacienti oceňovali neuvěřitelnou lidskost a empatii pana doktora Mohilly. Za první světové války byl císařem Karlem I. dekorován zlatým záslužným křížem, pro civilní službu. Roku 1925 ocenilo obětavou práci MUDr. Mohilly, jako lékaře a ředitele nemocnice, také vedení města Bílovce, zlatým pečetním prstenem se znakem města. Dr. Mohilla se stal v historii města jediným občanem, který zlatý pečetní prsten získal.
Dcera doktora Mohilly, Herta se 8. září 1926 v bíloveckém kostele sv. Mikuláše provdala za spolumajitele továrny Massag, Romana Salchera. Milující manžel nechal své ženě na dnešní Budovatelské ulici postavit vilu čp. 26/787, která se dochovala do dnešních časů.
Po osvobození města v květnu 1945 byl doktor Mohilla požádán vedením Národního výboru, zda by se mohl ujmout funkce šéflékaře, což přijal, navzdory skutečnosti, že byl jeho dům na Panské ulici zcela vyrabován a již ho nesměl využívat. Na počátku roku 1946 odjíždí v transportu do bavorského města Tuessling, kde se nakazil tyfem a 7. dubna 1948 umírá.
Na závěr bychom ještě měli zmínit mladšího bratra Maxe Mohilly, Karla (nar.1872), který stejně jako starší bratr vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě a stal se obvodním lékařem v Klagenfurtu. Při jedné z návštěv lázeňského města Baden u Vídně se mu osudnou stala schůzka s hrabětem Camillem Razumovským von Wikstein, velkostatkářem (Melč, Vikštejn, Radkov a Dolní Životice) a mecenášem ze Slezska. Hrabě nabídl mladému praktikovi, místo lékaře v jeho lázních Jánské Koupele (Johannisbrunn). Hrabě postupně vybudoval z lázní ozdobu svého panství. Podle dobových odborných článků uveřejněných v časopise „Hygiea“ se na rozvoji lázní podílel rovněž MUDr. Karel Mohilla, z kterého postupem času učinil hrabě Razumovský, také rodinného lékaře. Doktor Mohilla se svou manželkou Olgou, dcerou opavského stavitele Augusta Bortela, přestěhoval v listopadu 1900 na razumovského zámek v Dolních Životicích. Po více jak 14 letech ve službách hrabat Razumovských, přijal Karl Mohilla nabídku profesora Januschkeho a odchází do Vídně, kde se zabýval klinickou farmakologií.
