Galerie osobností města Bílovce

Ne každý měl v životě to štěstí, že si mohl vybral své vysněné povolání, které se zároveň stalo i jeho celoživotním posláním. V 18. století různé nepříznivé okolnosti - většinou to byli velmi chudí rodiče - znemožňovaly vzdělávání talentovaných dětí. Jen několika málo „vyvoleným“ se podařilo propracovat přes všechny životní překážky a dosáhnout vytouženého cíle.

Nyní se však přesuneme v čase do 19. května roku 1727. Z vídeňského Hofburgu vládne moudře a spravedlivě poslední habsburský císař Karel VI. Toho dne se z domu (čp.52 na bíloveckém náměstí) bohatého bíloveckého soukenického cechmistra Franze Josefa Leichera ( *15.9.1691 Bílovec, † 15.5.1757 Bílovec) ozývá dětský pláč, který všem oznamuje, že na svět přišel další výhonek váženého rodu Leicherů – Felix Ivo.

Otec Franz Josef Leicher rozhodl, že stejně jako starší synové Johann Josef a Franz Andreas se musí také Felix Ivo bezpodmínečně vyučit tkalcem. Milující matka Marie Terezie (roz. Hirtová) však byla jiného názoru.

Do Bílovce dorazil sychravý podzim a ukončil vládu babího léta. Ranní město leželo pod tlustou dekou šedých mračen obtěžkaných deštěm. Stromy už začaly pomalu žloutnout, červenat a hnědnout. Spadané listí pokrývalo cestu po níž odcházel mladý Felix Leicher studovat latinu na příborské piaristické gymnázium.

Před koncem školního roku se studenti rozhodli, že své učitele překvapí a nastudovali divadelní hru. Leicher se nabídl, že namaluje kulisy. Hra měla fenomenální úspěch. Mezi nadšenými diváky byl také příborský malíř Franz Andreas Scheaffer. Toho více než divadelní hra nadchly nádherně propracované kulisy. Byl ohromen když se dozvěděl, že jsou dílem sotva čtrnáctiletého chlapce. Neprodleně se vypravil do Bílovce, aby přemluvil soukenické mistra Franze Leichera, zda by se jeho syn Felix mohl u něho vyučit malířem. Cechmistr Leicher byl však proti. Chtěl aby se jeho syn stal soukeníkem a převzal společně s bratry „rodinný podnik“.

Felix Ivo ukázal otci svou vytrvalost a železnou vůli stát se umělcem. Kdyby tyto vlastnosti neměl asi by se dnes o něm nepsalo jako o věhlasném malíři 18. století a jeho jméno bychom našli maximálně v nějakých listinách bíloveckého soukenického cechu. Trvalo to skoro tři roky než otec ustoupil.

Leicher se čtyři léta učil malířství u příborského mistra Franze Andrease Schaffera.  Krátce před dokončením studia, ho zasáhla tvrdá rána. Mistr Schaffer náhlé zemřel. Proto mu vystavil 22. července 1749 výuční list novojičínský malíř Eliáš František Herbert. Leicher byl odhodlaný pokračovat ve svých studiích na vídeňské akademii. Jenže se opět setkal s nevolí otce, financovat jeho další studia. Nastoupil tedy k otci jako soukenický tovaryš, aby si na studia vydělal, byl odhodlaný stát se umělcem. V roce 1751 měl již našetřeno dostatek peněz, aby se mohl dát zapsat ke studiu na vídeňské Akademii výtvarných umění.

„Nyní ovšem musíme trochu v našem povídání posunout časem“

 Rakousko se pomalu připravovalo na další válku s výbojným Pruskem, ale ani tato skutečnost Vídni nikterak nepodvazovala žíly. Život v ní kolotal vesele a čile. Cukrárničky, kavárny, divadla a živé korso v ulicích starého města. Prostředí jako udělané pro mladé umělce.

V roce 1754 dostal Leicher druhou cenu za obraz“ Pomazání Saula na krále“ tím také získal další podporu své „alma mater“.

Po studiu na vídeňské akademii se natrvalo usadil ve Vídni, kde se také oženil s dcerou vídeňského zlatníka a majitele domu „U tří sedláků“ Stephana Roschiho, Katharinou (*1738), (v roce 1802 dům Leicher koupí).

Mezi jeho přátelé patřil malíř a stejně jako Leicher, také bílovecký rodák Johann Ignaz Zimbal a malíř Franz Anton Maulbertsch. K této malé umělecké „skupince“ se časem ještě přidal věhlasný vídeňský mědirytec Jakob Mathias von Schmuzer a ředitel vídeňské galerie Joseph von Rosa. Tito pánové si navzájem chodili za svědky na svatbách, nebo za kmotry dětí.

Felix Ivo Leicher byl svědkem na druhé svatbě svého přítele Franze Maulbertsche v lednu 1780.

Naopak Johann Ignaz Zimbal se stal kmotrem dvou synů a dcery Felixe Ivo Leichera (s Katharinou Roschi měl Leicher celkem 11 dětí .Všechny byly pokřtěny v kostele St. Ulrich).

Felix Ivo Leicher byl převážně malíř oltářních obrazů. Jeho objednavatelé byli nejčastěji piaristé, proto se věnoval především náboženským tématům s výjimkou 80. let 18. století, kdy v následku rušení klášterů ubylo objednavatelů náboženských témat, v důsledku čehož Leicher vytvořil i několik drobných světských maleb (například obraz Jitro a Večer, který se dnes nachází v muzeu v Budapešti). Jejich náměty čerpal především z řecké mytologie.

Ačkoli byl ve své době vyhledávaným vídeňským malířem, velkou kapitolu v jeho tvorbě tvoří zakázky pro rodnou severní Moravu a Slezsko (Svatý Mikuláš se svatým Janem Nepomuckým před Kristem ve farním kostele v Bílovci kolem roku 1777; Nejsvětější Trojice s Pannou Marií a svatým Františkem z Assisi ve františkánském kostele ve Fulneku - 1778).

Jeho práce je možné nalézt na rozsáhlém území střední Evropy i mimo ni (Monte Libano, Sýrie).

Není dnes pochyb, že mnoho jeho děl je stále ukryto v anonymitě v různých kostelích a sbírkách.

Akademický malíř Felix Ivo Leicher se svým přítelem A. F. Maulbertschem byli otevřeni osvícenským myšlenkám své doby, vybaveni silným sociálním cítěním, založili domov pro nemajetné výtvarné umělce, kteří se ocitli v hmotných potížích.

Ke konci svého života už se malbě zřejmě nevěnoval, neboť z období po roce 1797 už neznáme žádné jeho obrazy.

Musel být také patřičně hrdý na své tři syny. Nejstarší syn Felix Johannes Jakob (* 23.7. 1763 Neubau Wien, † 24.5.1836, Pressgasse 507, Wien) byl dvorním sekretářem a vládním radou. Na samém konci své úřednické kariéry se dočkal velkého uznání, byl císařem Františkem I. povýšen do šlechtického stavu.

Mladší Josef Johann (*23.7.1763 Neubau, Wien, † 31.5.1835, Pressgasse 507, Wien) byl vrchním celním radou pro obchod s uměním. V některých pramenech je označován také jako „Blumen Maler“- malíř květinových zátiší.

Nejmladší Andreas (*30.3.1767 Neubau ,Wien, † 1828 ???) vystudoval u otcova přítele Jakoba von Schmuzera mědirytectví.

Na počátku března roku 1807 umírá Liecherova milovaná žena Katharina a sám věhlasný vídeňský akademický malíř opustil navždy tento svět v požehnaném věku 84 let 20. února 1812.

Některá díla akademického malíře Felixe Ivo Leichera:

Bílovec: (Městské muzeum) Portrét vévody Karla Alexandra Lotrinského a jeho manželky Marie Anny Habsburské. Kostel sv. Mikuláše: Sv. Mikuláš a sv. Jan Nepomucký před Kristem.

Babice (Polsko), farní kostel sv. Kateřiny: Sv. Karel Boromejský rozděluje almužny.

Bílá Voda, bývalý piaristický kostel: Apoteóza sv. Jana Nepomuckého a Navštívení Panny Marie.

Brno, minoritský kostel sv. Janů (Křtitele a Evangelisty): Oslavení svatého Šebestiána.

Dobrzyca (Polsko), filiální kostel sv. Jakuba Většího: Sv. Jakub Větší.

Hlubčice (Polsko), františkánský klášter: Sv. Kateřina.

Příbor (okres Nový Jičín), bývalý piaristický kostel sv. Valentina: smrt sv. Josefa a Sv. Josef Kalasanský před Marií.

Grobniky (Polsko): farní kostel Stětí sv. Jana Křtitele:  Sv. Alžběta a Sv. Barbora

Vídeň: klášterní kostel piaristů Panny Marie věrné (Maria Treu) s freskami F. A. Maulbertsche, obraz Svatá rodina na postranním oltáři.

Vídeň: Österreichische Galerie Belvedere: Příbuzenstvo Kristovo, rytina na mědi (tisková deska).

Vídeň: bývalá kolej barnabitů: oltářní obraz v kapli.

Vídeň: kostel sv. Thekly při bývalém klášteře piaristů: Svatá Thekla, sv. Josef Kalasanský a Panna Maria Immaculata.

Další jeho obrazy najdeme: v Opavě-Jaktaři, Opavě – Kateřinkách, Morkovicích, Topolanech u Olomouce, Litomyšli, Mor. Třebové, Praze, Třinci, Leskovci u Frýdku – Místku nebo polském Krakově.