Galerie osobností města Bílovce

Slavný malíř a jeho bílovecká tetička

Při studiu archivních materiálů v Rakouské národní knihovně jsem narazil na další zajímavé osobnosti, které mají spojitost s Bílovcem, potažmo s Výškovicemi u Bílovce.

Dne 20. února 1917 se konala v Johanitském kostele 1. vídeňský okres velkolepá důstojnická svatba, Moritze šlechtice von Matt, syna generálmajora Alfreda šlechtice von Matt a Antonie svobodné paní Sedlnitzky z Choltic. Svědky novomanželům byl generálmajor Johann Reyl-Hanisch von Greiffenthal a jeho žena Marie (Mary). Kromě vazeb na stejné garnizony a bitvy, kde sloužili či bojovali majitelé bíloveckého panství Moritz a jeho syn Zdenko je zde i vazba příbuzenská. V matrice křtu najdeme několikrát jméno rytířů Reyl-Hanisch von Greiffenthal, jako kmotry narození dětí majitelů zámku v Bílovci i Výškovicích.

Johannův syn Josef rytíř Reyl-Hanisch (1864-1914) s manželkou Paulinou Mikosovou přivedli 28. července 1898 ve Vídni syna Herberta. Jeho otec zemřel na samém počátku první světové války, on sám byl od vojenské služby osvobozen kvůli plicní nemoci. Jako malý chlapec vyrůstal střídavě v Praze, Krakově nebo u své vzdálené tety baronky Antonie Sedlnitzké v Bregenzu. Od roku 1917 studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění u profesora Hanse Tichy, poté na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole u Wilhelma Müllera-Hofmanna (1885–1948).  Od ukončení studia v roce 1920 pracoval Herbert von Reyl-Hanisch jako umělec na volné noze a zabýval se hlavně krajinomalbou a portrétem. V roce 1923 se Reyl-Hanisch poprvé zúčastnil výstavy ve vídeňské secesi a byl přijat do uměleckého sdružení „ Starý svět “.  V letech 1923, 1929, 1930 a 1933 cestoval opakovaně čerpat inspiraci do Itálie a v roce 1935 do Velké Británie a Nizozemí. Kolem roku 1928 se spřátelil s malířem Franzem Sedláčkem. Na počátku roku 1934 se přestěhoval do Bregenzu, kde získal byt po své nedávno zesnulé vzdálené tetě Antonii Sedlnitzké z Choltic, ale trpěl vážnými zdravotní problémy a sil ubývalo. Zemřel na krvácení do plic 11. června 1937.

Za svůj krátký život vytvořil řadu děl: např. návrhy knižních obálek, včetně románu Nejsvětější válka od Egmonta Coleruse. Jeho autoportrét z roku 1927, zobrazující ho v modré bundě, byl použit jako titulní strana pro italský překlad románu Verirrungen , (italsky Smarrimenti ) od Hjalmara Söderberga .