Galerie osobností města Bílovce

Období mezi narozením Johanna Ignaze Zimbala roku 1722  a počátkem jeho studií ve Vídni není vůbec známé. Určitý je pouze zápis: „Zimbal Joan von Wagstadt  in Schlesien“ ve studentském adresáři Vídeňské akademie malířství, sochařství a architektury z roku 1742. Další podrobnosti v adresáři se týkají jeho otce – Matese Zimbala, který byl podle protokolu tesařem „in Radnitz bei Wagstadt“ (Radotín u Bílovce), a místa jeho bydliště, který je v rejstříku označen jako „bey denen barmherzigen“ (od Milosrdných). Kdy a z jakého důvodu Zimbal přišel z Bílovce do Vídně k Milosrdným bratřím není také známo, nejsou o tom žádné písemné dokumenty. Podle ústního podání však v té době žil v klášteře jako laický bratr, který do kláštera přišel jako nalezenec. Díky svému talentu se dostal k malbě  a později přenechal některá svá díla klášteru. Fakt, že Zimbal nebyl „nalezenec“, je patrný z informací o otci v adresáři studentů akademie. Další rodinné okolnosti však mohly znamenat, že Zimbal musel v útlém věku opustit domov svých rodičů. Není rovněž známo kdo byl jeho učitelem před vstupem do akademie. Možná byl žákem některého z mnichů. V souvislosti s Milosrdnými bratry a jejich významem pro začínajícího umělce lze považovat obraz sv. Anny v Anenské kapli klášterního kostela Milosrdných bratrů s podpisem „Zimbal i. VR.  "In veneratione" (V úctě). Svědčí o tom i další jeho díla, která dodnes existují u Milosrdných bratří ve Vídni, ale také další obrazy nebo fresky pro řádové kostely a kláštery v habsburském Rakousku. J. I. Zimbal se objevuje v registrech Akademie až do roku 1760 kdy je zmiňován jako „Status-Personalis“- „vážený člen vídeňské akademie“. V témže roce se v kostele St. Ulrich oženil s Josefou Oblasserovou, dcerou vídeňského malíře Wolfganga Oblassera. Z tohoto manželství se narodilo několik dětí, z nichž otce přežili jen dva synové a dvě dcery. Syn Johann, pracoval jako otcův asistent a později jako nezávislý umělec. Druhý syn Jakob Zimbal studoval stejně jako otec na vídeňské akademii. O roku 1796 se objevuje v různých zápisech jako „akademický malíř“ ve vídeňském okrese Leopoldstadt.

Stejně jako mnoho jiných umělců své doby také J. I. Zimbal často cestoval, aby mohl přijímat lukrativní zakázky mimo Vídeň. Johann Ignaz je extrémně pracovitý umělec. Zejména v 60. a 70. letech 18. století získal řadu zakázek v Čechách, na Moravě a v Maďarsku – na některých pozdějších zakázkách s ním spolupracují také jeho synové Johann a Jakob. Některá díla, která byla vytvořena od 90. let 18. století a částečně po roce 1800 nesou již rukopis jeho syna Johanna. Patří mezi ně nástěnné malby pro farní kostel v Neukirchenu am Großvenedige, kde Johann Zimbal mladší působil jako městský malíř.  Podle informací ve vídeňském státním a městském archivu jsou jeho dílem také nástěnné malby ve farním kostele v Leopoldau, které však byly bohužel přemalovány, nebo fresky na triumfálním oblouku farního kostela sv. Štěpána v Probstdorfu.

 Musíme také zmínit celoživotní přátelství Johanna Ignaze Zimabala s akademickým malířem Felixem Ivem Leicherem (1727-1812). O něco mladší Leicher, byl také rodák z Bílovce. Jelikož nevíme přesně kdy a za jakých okolností Zimbal přišel do Vídně, nelze s jistotou říci, zda se už znali z Bílovce. Oba se však určitě setkali během studia na akademii. Skutečnost, že Zimbal a jeho manželka Josefa vystupují v křestních matrikách farnosti St. Ulrich jako kmotři tří Leicherových dětí, svědčí o velmi blízkém přátelství. Dalším přítelem byl nepochybně vídeňský sochaře Raimund Sieß (1739-1811).

Raimund Sieß se stane opatrovníkem nezletilých dětí (z druhého manželství) svého kolegy a přítele.

Johann Ignaz Zimbal umírá 27. prosince 1795 ve věku 73 let na „Serothorax – Brustwassersucht“ (nahromadění serózní tekutiny v pohrudniční dutině).