Adolf Kretschmer - kožešník
První zmínky o provozování kožešnického řemesla v Bílovci pocházejí z dochované Pamětní knihy, kde je první zápis datovaný rokem 1563.
Kožešníci zpracovávali kůže na kožešiny, při tomto způsobu zpracování nedochází k odstranění chlupů a pokožky. Rub jednotlivých kůží se natřel tukem, pak se navrstvily do kádí, kde šlapáním změkly a zvláčněly. Poté se potřely solí, tím kožešina nakypřila a zbavila se mastnoty, modřením se zbavily všech nečistot, propláchly se, usušily a pročesaly kovovým hřebenem. Následovalo další maštění a šlapání v sudu, který byl naplněn pilinami nebo otrubami. Nakonec se kožešina vyklepala tenkou hůlkou, opět učesala, někdy také nabarvila, až potom se podle potřeby nastříhala a použila k výrobě finálních produktů (kožichů, rukávníků, čepic, límců, předložek apod.). V Bílovci ovládaly kožešnický cech do poloviny 19. století rodiny Steinů a Schwarzů. Kožešníci dodávali své výrobky také na zámek majitelům bíloveckého panství baronům Sedlnitzkým z Choltic.
Posledním „mohykánem“ kožešnického řemesla v Bílovci byl Adolf Kretschmer (*10. února 1885 Bílovec, +10. září 1949 Aichach), který měl svou dílnu v měšťanském domě sousedícím s radnicí. Jeden z nejmenších domů na bíloveckém náměstí koupil v roce 1870 jeho otec kožešník Vinzenz Kretschmer (majitelé domu v minulosti: 1681 Hans Polak, 1711 Georg Herbst, 1739 Valentin Augustin, 1742 Johann Augustin). Povšimněte si, že na fotografii z roku 1870 má dům kožešníka Kretschmera ještě podloubí.
Adolf Kretschmer se prvně učil za holiče-kadeřníka u věhlasného bíloveckého holiče Reimunda Hoffmanna. Výuční list získal roku 1908. V otcově domě si zařídil malou holičskou oficínu. U svého otce se vyučil také kožešnickému řemeslu. Po jeho smrti provozoval obě živnosti. Později pak holičství pronajímal.
Bílovecké měšťansky, bohaté manželky či dcery továrníků se rády parádily, i v zimě chtěly vypadat šik. Často utrácely nemalé peníze za luxusní doplňky. Kožešník Kretschmer tak musel sledovat nejnovější módní trendy. Nechával si z Vídně zasílat různé módní časopisy, aby byl, jak se říká v „obraze“.
Adolf Kretschmer byl velice podnikavý. Ještě před první světovou válkou vybudoval ve dvoře svého domu společně s jedním bíloveckým mechanikem malou dílnu, kde se opravovaly a prodávaly jízdní kola značky Es-Ka.
Kožešník Kretschmer nebyl jen zdatným obchodníkem, ale byl činný také na poli politickém a kulturním. Po několik let zasedal ve správní radě bíloveckého měšťanského pivovaru. Opakovaně ho občané města zvolili do městské rady a zastupitelstva. Aktivně se podílel na činnosti městských spolků – Spolek válečných veteránů, Střelecký spolek, Mužský pěvecký sbor, Katolický spolek a Dobrovolný hasičský sbor.
Adolf Kretschmer hrál velice obstojně na několik hudebních nástrojů. S městskou kapelou účinkoval na četných plesech, tanečních zábavách a masopustech.
Adolf Kretschmer byl ženatý s Amalií rozenou Dittrichovou a společně vychovali dva syny Adolfa, Waltra a dceru Hildu.
V roce 1991 daroval páter Adolf Kretschmer spolu se svým bratrancem páterem Ernstem Kretschmerem bíloveckému kostelu tři zvony, které odlila pasovská zvonařská dílna Perner.
