Galerie osobností města Bílovce

Mýdla a prací prášky z Bílovce měly dobrý zvuk v celém Rakousku-Uhersku

K řemeslům, která se v Bílovci povznesla až k průmyslové výrobě, patří také mydlářství, které v první polovině 19. století nabylo ve městě dosti značného významu.

 Jak známo cech mydlářský si určil za svého patrona sv. Floriána a do svého znamení lva. Mydlářské řemeslo je opravdu těžká a nepříjemná práce. Jen ve zkratce: Mýdlový louh se připravuje z potaše (dřevěný popel - potaš) nebo sody a páleného vápna. V mýdlovém kotli se vaří tuky nebo oleje v louhu tak dlouho, dokud nevznikne želatinové mýdlové lepidlo, které se přidáním soli (vysolením) rozdělí na „jádro“ (pevná horní vrstva) a „spodní louh“. Vaření je únavná práce, která trvá mnoho hodin a vyžaduje neustálé míchání. Po odstranění základního louhu se „jádrové“ mýdlo nabere do forem (zásuvek), ve kterých zůstane až do úplného ztuhnutí. Získané bloky pak nařežeme na panely nebo tyče s mosazným drátem.

Základy tovární výroby mýdla v Bílovci položili roku 1857 bratranci Ferdinand Hirt (1837 – 1893, syn soukenického továrníka a starosty města Karla Hirta) a Adolf Leicher (1835 – 1896, syn soukenického továrníka Felixe Leichera). Starší Adolf Leicher se vyučil mydlářskému řemeslu v Příboře u mistra Franze Helbicha. Mladší Ferdinand Hirt šel do učení k mydláři Halentovi v Bílsku, dnes Bielsko-Biala.

Na konci roku 1856 byla ve Vídni zaregistrována obchodní společnost „Seifenfabirk Wagstadt

Hirt & Leicher“.  Firma z části využívala výrobní prostory textilní továrny Karla Hirta na Střelniční ulici (dnes Opavská ulice).  Podle dobových reklamních inzerátů vyráběla mýdla textilní, toaletní, prací a sodu na praní. Továrna zaměstnávala 22 dělníků, později se jejich počet rozrostl na 70. Po smrti Ferdinanda Hirta 5. října 1893, vedl továrnu Adolf Leicher. Bílovecké mýdla a prací prášky měly velmi dobrý zvuk. Z bíloveckého závodu se výrobky vyvážely do Vídně, Linze, Terstu, rumunského Sibiu či Budapešti. Továrník Adolf Leicher umírá 10. května 1896. Jeho syn Viktor produkci rozšířil o výrobu laků a fermeží. V roce 1890 si nechal zaregistrovat dvě nové ochranné známky pro své mýdla „Herz-Seife a Säbel-Seife“. O rok později pak vznikl prací prášek a mýdlo na praní značky „MAJA“.

Továrna v Bílovci už nedostačovala stále se zvyšující poptávce po kvalitním zboží, proto se Viktor Leicher rozhodl přeložit závod do Krnova, kde se spojil s továrníkem Karlem Wieczorkem. Tímto spojením vznikla roku 1911 firma „První krnovská továrna na mýdlo Wieczorek & Leicher“, která převzala všechny ochranné známky bývalého bíloveckého podniku Hirt & Leicher.