Rodina Hirtů
Proč v Bílovci nevznikla tabáková továrna…
Z dalších významných bíloveckých soukenických továrníků, které nemůžeme v našem povídání o bíloveckých domech vynechat je bezesporu rodina Hirtů (těch soukenických továren bylo mnohem více např. Zimmerman, Ertel, Stolz, Beyer, Gebauer, Schweder adalší).
Historie soukenické továrny Karla Hirta juniora (nar. 1802) se začala psát v roce 1830 zakoupením budov čp.323 a 324 na bíloveckém předměstí. O čtyři roky později bylo Hirtům uděleno zemské továrnické oprávnění a na úředních dokumenty je natištěna hlavička s novým a hlavně vznešenějším názvem firmy: „K und K Tuchfabrik Carl Hirt und Soehne Wagstadt in Schlesien“.
Továrník Hirt byl dvakráte ženat. S první manželkou Valentinou rozenou Tramplerovou přivedli na svět devět dětí (Edmunda 1826, Rudolfa 1829, Sofii 1831, Eduarda 1833, Karla Boromea 1836, Ferdinanda 1837, Ludowiku 1832, Emericha 1842) druhá žena Maglona rozená Kristianus, kterou si vzal v bíloveckém kostele svatého Mikuláše 17. srpna 1844, dala panu továrníkovi syny Richarda (1846), Heinricha (1847), Eugena (1849) a Emila (1850).
Hirtova textilka se za nedlouho stala největším zaměstnavatelem v Bílovci a v roce 1836 zde pracovalo 268 dělníků. Hirtova fabrika byla vybavena parním strojem lutyšsko – cášske firmy Regnier and Poncelet. Zakladatel fulnecké pobočky Jean Francois Regnier několikrát přijel do Bílovce, aby osobně dohlížel na instalaci stroje v továrně Karla Hirta. S výkonným parním strojem se nyní rozjela výroba na plno a hlavně levněji než konkurence. Závod produkoval 3000 až 3500 kusů sukna ročně. C a K soukenickou továrnou Karel Hirt a synové vyráběná sukna se vyznačovala dobrou kvalitou a dokonalostí.
Nebývalou prosperitu bíloveckých podnikatelů zastavila nastupující krize ve 40. letech 19. století. Od roku 1849 můžeme pozorovat postupný úpadek soukenického průmyslu v Bílovci. Jen v roce 1855 se situace trochu zlepšila když bílovecké továrny získaly zakázku pro vojenský erár a výroba se mírně přehoupla přes 15.000 kusů sukna ročně. Další roky se výroba již nedostala přes 6.000 kusů. Dík skvělému renomé hlavně v zahraničním obchodě se dařilo výrobu ještě nějaký čas udržovat při životě hlavně velkým „Tuchfabrikantům“ Do finančních problémů nakonec spadla také továrna Karla Hirta. V roce 1865 přebírají vedení rodinného podniku synové Karla Hirta, Edmund, Rudolf a Adolf Hirtové. Továrna přešla na výrobu speciálních vlněných látek a výrobků, ale ani tak se výrobu už nepodařilo udržet.
Na počátku roku 1870 továrna změnila název „per procura“ na Tuchfabrik Adolf Hirt“. Adolf Hirt se ještě pokusil továrnu zachránit zřízením tabákové výroby, ale byl to jen velmi chabý pokus o záchranu, který stejně ztroskotal když mu nebyla obnovena licence na zpracování tabáku.
Továrník (v matrice je uvedeno bílovecký krásnobarvíř) Rudolf Hirt se oženil 28. ledna 1851 s dcerou továrníka Franze Beyera, Sofií a přivedli na svět syny Rudolfa, Viléma, a dcery Annu a Sofii. Jeho bratr Edmund s ženou Amálií přivedli na svět 2. února 1853 syna Evžena. U těchto sňatků je velmi dobře patrné propojení bíloveckých soukenických rodin, aby se majetek udržel tzv. „doma“.
V roce 1884 přesídlila do prázdných a chátrajících továrních objektů bývalé soukenické továrny bratří Hirtů sametka Kutnohorského velkopodnikatele Karla Nechuty. S továrníkem Nechutou přišlo do Bílovce z Uhlířských Janovic a okolí také 25 tkalců, „sametářů“. Ve sčítacích operátech města jsou uvedeny jména příchozích dělníků např. František Vrána s rodinou původem z Jěžovic okr. Kutná Hora, ale také Josef Flauder s rodinou původem z Lotrinska. V březnu 1891 převzali vedení podniku bratři Theodor a Richard Nechutovi. Továrna velmi dobře prosperovala. Před první světovou válkou byla podstatně rozšířená a prošla modernizací.
V průběhu velké války byl provoz pro nedostatek surovin zastaven a byl obnoven až v roce 1920 o tři roky později se Nechutova sametka stala součásti koncernu Silvet: „Vereinigte Fabriken zur Erzeugung von Seidenwaren und Samt AG.“ V jeho vedení i nadále zůstal Richard Nechuta. S nejmodernějším strojovým vybavením se dostává bílovecká pobočka Silvetu ve dvacátých letech minulého století mezi nejlepší. K roku 1928 zaměstnává 17 úředníků a 211 dělníků. Výrobky z Bílovce byly známy nejen ve většině států Evropy, ale měly také velmi dobrý zvuk na zámořských trzích. V letech 1936 – 1938 firma zaměstnávala vzdálené příbuzné brněnských židovských podnikatelů Tugendhatů (vila Tugendhat), bratry Samuela a Alberta Tugendhat.
Až do roku 1939 firma vyráběla výhradně plyše a samet. Nedostatek materiálu v průběhu války opět zastavil výrobu ve světoznámé továrně. Firma také změnila majitele, který v Bílovci rozjel pásovou výrobu konfekce, která se udržela až do roku 1945. Osvobozovací boje v roce 1945 se podepsaly na továrních budovách bývalého Silvetu. Některé budovy byly zcela zničeny dělostřeleckou palbou, další byly vyrabovány a zapáleny. Po osvobození provedl národní správce Lindovský nejnutnější opravy a továrna začala vyrábět pracovní pláště a oděvy.
Ještě jedna zajímavost: továrník Karel Hirt vlastnil také zájezdní hostinec - dům čp. 53 na bíloveckém náměstí později známý hotel Pilsner Hof (o této známé bílovecké restauraci si povíme v dalším pokračování).
