Galerie osobností města Bílovce

„Sňatky z rozumu“ (Dcera továrníka Salchera a průmyslník von Lenz

Firma Mathias Salcher a synové (Massag AG) patřila ve své historii k významným podnikům na území habsburské monarchie. Své postavení na trhu si dokázala udržet také po vzniku Československé republiky. Její výrobky si postupem času našly cestu na trhy celého světa a slavily zde úspěch. Příslušníci rodiny Salcherů se po několik generací udrželi ve vedení firmy. Vyznačovali se neoblomnou vytrvalostí, podnikavým duchem a příkladným pracovním nadáním.

Salcherové se poprvé v Bílovci objevují kolem roku 1863 a to v osobě Ferdinanda Salchera, který se zde se svou manželkou Amalií, rozenou Schreiberovou usadil natrvalo. Krátce po příchodu do města, se manželům narodil syn Heinrich Franz (1869) a o rok později syn Emil. V roce 1875 přichází na svět další dítě, syn Robert. Posledním potomkem je Ida Anna Terezie, narozena 23. května 1877.

Právě u Idy Salcherové bychom se chtěli zastavit, protože na její osobě lze velmi dobře demonstrovat úspěšnou sňatkovou politiku jejího otce Ferdinanda Salchera.

Devatenáctiletá Ida Salcher se 20. dubna 1896 ve Vídní provdala za inženýra Edgara Baillie šlechtice von Lenz (1867-1927), syna rakouského železářského velkoprůmyslníka Alfréda šlechtice von Lenz.  Za zmínku jistě stojí, že ženichovým svědkem na svatbě byl budoucí slavný rakouský admirál Julius von Ripper, jehož rodové kořeny pocházejí z malé vesnice Březná v okrese Šumperk.

Nyní se musíme také zastavit u ženichova otce Alfréda šl. von Lenz (1832 – 1907).  Lenz v roce 1852 absolvoval vídeňskou polytechniku. Po dvouleté praxi v Belgii a Francii nastoupil roku 1854 jako inženýr do státních služeb. V letech 1855–1857 působil u Rakouských státních drah. Poté odcestoval do Anglie a Švédska, aby studoval místní ocelářský průmysl, v roce 1859 se vrátil do Vídně a převzal otcovy slévárny kovů. Společně se svým bratrem Karlem zřídil ve Vídni mechanickou dílnu na komponenty pro pušky, ale také vyrobili první rakouská jízdní kola. V roce 1872 založil v Maria Enzersdorf plynárenskou společnost. O dva roky později koupil Fischerschovu slévárnu měkkého železa a oceli v Traisenu, kde začal s výrobou nábojnic pro dělostřelectvo. Lenz byl rovněž předseda představenstva slavné cihelny Wienerberger a člen představenstva Severní dráhy císaře Ferdinanda. Roku 1879 navrhl zřízení sítě poštovních spořitelen v Rakousku-Uhersku. V roce 1888 byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu. Musíme také zmínit jistou nepřímou příbuzenskou vazbu Alfréda šl. von Lenz na anglického konstruktéra železničních vozů Johna Baillie, za něhož se provdala po smrti prvního manžela Johanna Georga Komanowitsche (velkoobchodník se železem), jeho tchýně Barbara.

Nyní se opět vrátíme do rodiny jeho syna Edgara, který po otci převzal řízení některých jeho podniků. V manželství s Idou Salcher se narodily tři dcery:

1. Ida Amalie  Helena (1897), se provdala 20. září 1917 za rakouského konzula ve Švýcarsku, Ferdinanda Forstera, který po sňatku převzal jméno své manželky von Lenz. Ida byla poměrně uznávanou sochařkou (studovala u profesora H. Zita), spisovatelkou, básnířkou a autorkou několika divadelních her.
2. Vera Juliana (1899), byla promovanou inženýrkou a v roce 1948 zůstávala stále svobodná.
3. Lia (1902), se provdala za Richarda Sobitschka šlechtice von Wiesenhag. Sobitschka pocházel z rodiny rakousko-českého průmyslníka Josefa Richarda Sobitschka von Wiesenhag, zakladatele významné rukavičkářské firmy. Stejně jako její starší sestra Ida společně s manželem „koketovali“ s výtvarným uměním. Své práce vydávali pod pseudonymem R. L.
    v. Winenau.

Ida šlechtična von Lenz rozená Salcher přežila svého manžela o dlouhých 21 let. Zemřela ve svém vídeňském bytě 19. září 1948, bylo jí 71 let.