Jdi na obsah Jdi na menu
 


Také milující manžel se může mýlit...

12. 11. 2020

Někteří všímavější návštěvníci zámku nebo letního kina si možná povšimli kamenných prvků ležících v trávě. U zdi oddělující zámecký areál od obytných domů bude vznikat malé lapidárium – kamenné dědictví města Bílovce.

Možná nám to nebudete věřit, ale také studený kámen dokáže vyprávět zajímavé a někdy pěkně žhavé příběhy.

tovarnik-leicher.jpgPřeneseme se nyní časem o tři století zpátky, přesněji do března milostivého roku 1789. Z vídeňského Hofburgu vládne všem svým poddaným oblíbený císař Josef II. moudře a spravedlivě. Bílovecké náměstí má ještě podloubí a město ovládá několik významných a velmi bohatých patricijských rodin Leicherů, Gebauerů, Hirtů, Tramplerů, Kristinusů a Himmlerů.

Za krátkou chvíli bude kostel sv. Mikuláše ohlašovat jedenáctou hodinu dopolední. Místo zvonů se však náměstím ozývá sprosté klení starosty Ignáce Leichera: „ta lůza sprostá, holota jedna...“, jeho klení a příval nadávek nebere konce. Vážený bílovecký měšťan a purkmistr v jedné osobě Leicher křičí na svého souseda, neméně váženého měšťana Engelberta Tramplera, že mu zase svým nekvalitním zbožím zastavěl podloubí před jeho domem (viz. plán obou domů). Incidentu přihlíží Leicherův tehdy desetiletý syn Florentin, budoucí továrník a dlouholetý purkmistr města Bílovce, ale všechno popořádku.

Po návratu ze studií v Opavě a Vídni, začíná pracovat ve „firmě“ svého otce a postupně jí rozšiřuje a modernizuje v duchu nastupujícího 19. století. Do jistě hodně hektického života Florentina Leichera vstupuje osudová žena. Mladičká dcera soukenického mistra Filipa Gebauera, Susana Clara (*8.8.1787). „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“, vyslechli v kostele sv. Mikuláše 22. července 1806. Paní Susana Leicherová přivedla na svět 7 dětí.

Florentin Leicher rozšiřuje své podniky a v roce 1820 kupuje honosný šenkovní a vinárenských dům čp.52 na náměstí kde buduje soukenickou továrnu. A opravdu se začíná nebývale dařit. Továrna má skvělé výsledky, produkuje až 1100 – 1200 ks sukna za rok. Ale v dubnu následujícího roku přichází do domu továrníka Leichera smrt a bere si jeho milovanou ženu Susanu. Zdrcený manžel nechává pro svou zesnulou ženu zbudovat honosný náhrobek ve tvaru pyramidy opatřený epitafem: „ Jako žena si byla vznešená a jako matka něžná“ na další stranu dává napsat: „Zde odpočívá paní Susana Leicher, manželka starosty města, rozená Gebauer“ na třetí stranu nechává vytesat: „Milovaná žena odešla 16. dubna 1821 ve věku 38 let a 25 dní.“(Ve věku své manželky se Florentin Leicher spletl a přidal jí 4 roky. Podle matriky jí bylo 34 let – pomník bude součásti lapidária). Život jde však dále.inkedbez-nazvu_li.jpg

Bílovecký továrník Florentin Leicher kupuje od Liechtensteinů Velký knížecí mlýn o 9 složeních, který nechává zbořit a na jeho místě staví tkalcovskou továrnu. V nové budově s nádvořím jsou dvě velké dílny, kde pracují kováři, zámečníci, stolaři, sedláři, postřihovači sukna. K továrně ještě patří sušárna vlny, valcha a mlýn. Na prostorné zahradě před továrnou se bělí plátno ve speciálně zhotovených rámech. Stroje uvádí do pohybu velké železné hnací kolo v mlýnské strouze.

Továrník Florentin Leicher však svou novou továrnu dlouho neřídí. Umírá náhle 19. července 1830.

img_3949.jpgBíloveckou továrnu dědí jeho dcera Florentina, která se provdala za soukenického mistra Adolfa Stolze. Továrnu v Opavě získává syn Alois.

Dědicové však již nejsou tak úspěšní jako jejich otec a obě továrny postupně prodávají.

(Obraz továrníka a starosty města Florentina Leichera je součástí expozice muzea v Bílovci)