Galerie osobností města Bílovce

Josef Johann Kubitza se narodil 7. března 1824 do rodiny bíloveckého vrchnostenského úředníka a později mlynáře ve Velkých Albrechticích Josefa Kubitzeho. Baron Karel Michael Sedlnitzký z Choltic si všiml, že syn jeho úředníka je velice učenlivý, proto se s otcem dohodl, že by bylo vhodné nechat mladého Josefa vystudovat. Zámecký pán uhradil velkou část nákladů jeho pozdějších studií na Vídeňské hospodářské škole. Nezbytnou praxi Josef Kubitza získal na panství hraběte Mitrowského z Nemyšle v Sokolnicích u Brna.

Do Bílovce se Josef Johann vrací v době revolučního jara roku 1848. Kubitza se stává nadporučíkem bílovecké Národní gardy. Jejím velitelem byl majitel bíloveckého panství Karel Michael baron Sedlnitzky. Národní garda měla svůj prapor z bílého hedvábí, na jehož jedné straně byla olejovou barvou vymalovaná iniciála F. I. (Ferdinand I.) ve vavřínovém věnci na druhé straně byl nápis „Nationalgarde der Stadt Wagstadt“ rovněž ve vavřínovém věnci. Podle zprávy okresního hejtmanství v Opavě měla bílovecká garda 400 mužů. Původně vystupovala garda spíše jen jako ozdoba při slavnostních příležitostech. Dne 13. srpna 1848 byly z podnětu Národní gardy slouženy v kostele sv. Mikuláše smuteční mše za padlé rakouské vojáky v tzv. italské armádě. Po skončení obřadů se garda shromáždila na náměstí a provolávala slávu císařskému domu (v bíloveckém muzeu je ve vitríně vystaven obraz ševce Johanna Konopkeho – člena bílovecké národní gardy). Jedním z nejaktivnějších gardistů byl právě Josef Kubitza, který chtěl se vším odhodláním vytáhnout z Bílovce na pomoc Vídni. Proti tomu se vehementně postavil velitel baron Sedlnitzký, který svou autoritou prosadil, že bílovečtí od tohoto podniku upustili.

Dne 14. ledna 1852 byla také bílovecká garda odzbrojena a Josef Kubitza se začal naplno věnovat další politické kariéře. Aktivně působil ve vedení obce Velké Albrechtice (1869 – 1872, starosta). Byl předsedou okresního výboru pro správu silnic, 25 let působil jako ředitel bílovecké spořitelny. Vrcholem jeho politické kariéry bylo zvolení poslancem Slezského zemského sněmu, kde působil společně s majitelem bílovického panství Stanislavem Zdenkem hrabětem Sedlnitzkým ve výboru hospodářském a finančním.

Mlynář a poslanec Josef Kubitza byl též mužem mnoha kulturních zájmů. Léta byl členem různých bíloveckých spolků – Mužský pěvecký sbor, Spolek dobrovolných hasičů, Klub kuřáků dýmek, Střelecký spolek, Spolek vojenských veteránů atd. Finančně se podílel na různých charitativních sbírkách. Podporoval vzdělávání dětí z chudých rodin.

Tragicky zahynul 22. listopadu 1891. Dobový tisk tuto nehodu zaznamenal Welt Baltt: „Dne 22. listopadu večer se pan poslanec a mlynář Josef Kubitza vracel v doprovodu pana správce Schmidta ze Studénky do Velkých Albrechtic. Koně se bez zjevné příčiny splašili, vůz se stal neovladatelným. Ve vysoké rychlosti se převrátil a Josef Kubitza zůstal ležet zaklíněný pod vozem. Těžkým zraněním o několik hodin později podlehl“.