Galerie osobností města Bílovce

Václav Zikmund Sedlnitzký z Choltitz se oženil ve Vídni se svou neteří Bohunkou Alžbětou Pražmovou z Bílkova, jíž byl po mnoha peripetiích přisouzen nárok na Bílovec (1648) brzy potom sepsala paní Alžběta na bíloveckém zámku poručenství, jímž ustanovila poručníkem dcer svého manžela, který měl užívat výnosů z poloviny panství. Když pak skutečně zemřela roku 1652, vyčkával vdovec několik let, než uzavřel svatební smlouvu ve Vratislavi roku 1660 s Walpurgou Helenou Barborou z Holdorfu, paní na Milině. Baron Sedlnitzký pán na Bílovci, Slavkově, Třebovicích, Kyjovicích a hradě Štítině, knížecí rada a nejv. komorník kn. Opavského pojistil své druhé manželce na Bílovci 6.000 tolarů slezských. Z druhého manželství se na bíloveckém zámku narodil 31. března 1666 jediný syn Maximilián František, který se nešťastně utopil spolu se svým preceptorem a sluhou v rozvodněné řece Opavici, všichni tři byli pochování 13.4.1677 ve Slavkově. Václav Zikmund zemřel v Bílovci 8. listopadu 1669 a byl pochován v kryptě kostela sv. Mikuláše. Karel Maximilián Sedlnitzký se ihned po bratrově smrti ujal poručenství nad Bílovcem. Své závazky však plnil velice liknavě k nelibosti svých neteří Eleonory Alžběty provdané svobodné paní de Poppen a tehdy ještě svobodné Beaty Alžběty, později manželky Františka Viléma Sedlnitzkého na Pol. Ostravě, jejichž potomstvu náleželo panství až do roku 1945.

Karel Julius Sedlnitzký - Odrowas z Choltic

Hrabě Sedlnitzký se narodil v Opavě dne 30.12.1653. Již od počátku svého veřejného působení se honosil titulem nejvyššího císařského "leytenambta", byl rádcem vládnoucího knížete a zemským soudcem kníž. Opavského. Po svém otci (Karel Maximilian Sedlnitzky zemřel 9.11.1678) převzal poručenství nad Bílovcem a nezletilými sirotky po strýci Václavu Zikmundovi. Od roku 1696 začal působit jako císařský vyslanec v Polsku. Po smrti poslední Piastovny, Karoliny kněžny lehnicko - břežské připadla knížectví Lehické, Břežské a Olavské jako odumřelá zpět císaři, který zde jmenoval svým komorním administrátorem Karla Julia Sedlnitzkého. Snaha o spolehlivé uložení volného kapitálu jej vedla ke koupi Přerova od Karla Jindřicha hraběte z Žerotína (1690), které pak s velkým ziskem prodal Gottliebu Windisgraetzovi. Závěr života trávil Karel Julius na svém linhartovském zámku a o jeho veřejných aktivitách
již neslyšíme. Zemřel 6. ledna 1731. Je škoda, že se do dnešních dnů nedochoval soupis pozůstalosti, protože velká část jeho majetku se nalézala v jednom uzamčeném sklepě na bíloveckém zámku.