Johann Wenzel baron Sedlnitzky z Choltic- vrchní hejtman všech lichtenštejnských statků v zemích České koruny
Baron Sedlnitzký uvítal knížete Karla Eusebia
Jan Václav baron Sedlnitzký – Odrowas z Choltic 1 (*1590?, † 10. října 1646 Vikantice) vrchní hejtman všech lichtenštejnských statků v zemích České koruny a současně nejvyšší sudí Opavského knížectví, majitel panství Třebovice, Slavkov u Opavy a svobodného dvora ve Vikanticích, byl autorem
v Olomouci tiskem vydanému popisu slavnostního vjezdu knížete do města a holdování opavských stavů: „Summarnij relati, kterak Oswjcené a Wysoce Vrozené Knjže a Pán, Pan Karel Eusebius z Božij milosti Swaté Ržjmské Ržjsse Knjže a Wládař Domu Lichtenssteynského z Nyklsspurku, w Slezij Knijže Oppawské a Krnowské, Dne 11. Augusti toho přjtomného 1632 Léta o Páté Hodině Polední Swůg Stiastný Vgezd k přigeti poslussného Holdu od Pánů Stawuow do Knjžetstwij Oppawskeho…“ 2
V roce 1632 dosáhl zletilosti Karel Eusebius z Liechtensteinu (* 11. 4. 1611, † 5. 4. 1684), syn a dědic zakladatele rodové moci a bohatství Karla z Liechtensteinu (* 30. 7. 1569, † 12. 2. 1627). Mladý kníže se energicky ujal povinnosti převzít do svých rukou správu rozsáhlého rodového jmění a současně nastoupit k reálnému výkonu vlády ve zděděném Opavském a Krnovském knížectví ve Slezsku.
Jan Václav baron Sedlnitzký z Choltic ve svém líčení do detailu popisuje příjezd vlády se ujímajícího knížete, rituály provázející vstup vladaře do jeho země i slavnostní vjezd do města Opavy
12. srpna 1632. Baron Sedlnitzký velice barvitě popsal úlohu jednotlivých stavů, organizaci průvodu Opavou, náboženské úkony, hudební doprovod, stejně jako triumfální salvy či politická jednání.
Před Jaktařskou branou vyčkávali na příjezd svého vladaře špičky opavské měšťanské společnosti: knížecí rychtář, purkmistr, radní a členové nejbohatších patricijských rodin. Průvod dalších
800 měšťanů vyzbrojených mušketami a píkami pak lemoval cestu od Jaktařské brány až po dnešní Horní náměstí. U dveří farního kostela Panny Marie na Karla Eusebia čekali zástupci duchovenstva
na čele s opavským arciděkanem. Působivé divadlo moci sloužilo současně k demonstraci společenského řádu, v němž měla každá ze složek společnosti své pevné místo. Jakmile se kníže dostal na dohled, vyrazila mu na koních v ústrety opavská šlechta sešikovaná na Slavkovských polích pod korouhví zemského hejtmana Opavského knížectví Václava z Oppersdorfu (150 urozených jezdců). Současně jejich slavnostně odění trubači spustili uvítací fanfáry, jimž odpovídali hudebníci jedoucí na čele knížecí svity. Za dvojicí knížecích trubačů následovala šestice jezdců, osm knížecích lokajů, za nimiž na hnědákovi původem z dalekého Fríska cválal sám Karel Eusebius pohodlně usazený v luxusním červeném aksamitovém, zlatem zdobeném sedle. Bezprostředně za Liechtensteinem v průvodu jeli jeho nejpřednější radové, maršálek knížecího dvora a dále osm mladých šlechtických synků, 50 ozbrojených rejtarů a na šest desítek jezdců dalšího doprovodu. Vše uzavíralo osm pohodlných kočárů a karavana vozů převážejících nejrůznější věci od mobilní kuchyně po nákladné doplňky oděvů „Wůz střibrným nádobím naložený, dwa kuchyňské wozy a okolo osmi kočárku nasledowalo...“
Knížete uvítal v zemi jménem stavů Opavského knížectví zemský hejtman. Na koni sedící Karel Eusebius galantně sundal klobouk z hlavy a ústy Jana Václava barona Sedlnitzkého poděkoval
za přivítání. Poté každého z přítomných vyšších stavů osobně pozdravil podáním ruky. Následně se celá společnost odebrala k městu, kde u Jaktařské brány svého pána trpělivě očekávali měšťané. Kníže zastavil před rychtářem, purkmistrem a radními, načež šlechta sesedla ze svých koní a sešikovala
se po jeho pravici. Zástupci města postoupili kupředu, jménem celé obce Karla Eusebia přivítali
a purkmistr knížeti na znamení poddanosti a poslušnosti předal symbolické klíče od města, které mu podle starého zvyku zeměpán přikázal vrátit zpět. Ulice byly z obou stran lemovány vyzbrojenými
a slavnostně ustrojenými měšťany, na čele průvodu kráčeli starší obce, za nimi radní a rychtář
s purkmistrem, následovala nižší šlechta, a nakonec páni jdoucí přímo před knížetem. Triumfální atmosféru dokreslovali městští trubači stojící na radnici a branských věžích, kteří vyhrávali
za současného zvonění zvonů všech městských kostelů. U farního chrámu Karel Eusebius poprvé sesedl z koně, poklekl na připravený polštář a políbil krucifix, který mu podal olomoucký a vratislavský kanovník, opavský arciděkan Karel z Hütendorfu…
K aktu složení holdu došlo následujícího dne. Průvod směřující do farního kostela Panny Marie, v němž se měl obřad konat byl velmi pečlivě sestaven: Na čele šli příslušníci nižší šlechty, poté duchovenstvo a přímo před kočárem, v němž se vezl Karel Eusebius, kráčela vyšší šlechta. Po stranách knížecího vozu šli zemský hejtman, jenž překonával záchvaty dny, vyšší zemští úředníci, knížecí radové a dvořané.
U vchodu do chrámu Panny Marie podal opavský arciděkan Hütendorf knížeti svěcenou vodu
a doprovodil ho dovnitř kostela, kde byl na čestném místě poblíž hlavního oltáře připraven trůn potažený červeným aksamitem. Před Karla Eusebia trůnícího na vyvýšeném knížecím stolci předstoupili stavové na čele se zemským hejtmanem Václavem z Oppersdorfu, jenž knížeti poblahopřál k vládě a požádal
o splnění předem dojednaných slibů a také o potvrzení zemských privilegií. V reakci na to kníže rozkázal Janovi Václavovi baronu Sedlnizkému z Choltic, aby nahlas přečetl listinu, jejímž zněním potvrdil opavským stavům jejich práva a privilegia. Po přečtení listiny ji kníže osobně předal do rukou zemského hejtmana a vyzval stavy, aby nyní oni splnili svůj slib. Zemský hejtman poděkoval, odevzdal zemi
do knížecí ochrany a vyzval stavy ke společnému složení holdu a zachování budoucí věrnosti
a poslušnosti. Nato přistoupil ke knížeti a jako první „rukou dáním svou čest, víru a věrnou poddanost slíbil a hold svůj vykonal“…
Dne 15. srpna 1632 navštívil kníže dominikánský klášter s kostelem sv. Václava, kde přijímal svátosti a účastnil se bohoslužeb. Před polednem naposledy uděloval audience, poté poobědval s vybranými hosty z řad opavských stavů a shlédl komedii, kterou pro něj a jeho doprovod inscenovali opavští jezuité. Na závěr svého pobytu ve městě a v zemi nechal kníže předat zástupcům Opavy dar v podobě 20 věder vína a 30 věder piva, které byly okamžitě na Rynku rozlévány jásajícím davům „Wssechny obcy měssta Oppawy
20 wěder wina a 30 wěder piwa marce památku darowati...“
1. Tři děti Jana Václava S. z Ch. se postupně staly majitelé bíloveckého panství. Johanna Sedlnitzká z Choltic se provdala za Karla Pražmu z Bílkova pána na Bílovci. Z manželství vzešla dcera Bohunka Alžběta, která se provdala za bratra své matky Václava Zikmunda Sedlnitzkého z Choltic. Po smrti Václava Zikmunda 8. listopadu 1669 se ujal poručenství nad Bílovcem jeho bratr Karel Maximilián Sedlnitzký z Choltic.
2. Liechtenstein: The Princely Collections, Vaduz-Vienna
