Galerie osobností města Bílovce

Zámek plukovníka polské královské gardy

František Vilém baron Sedlnitzký z Choltic (*30. července 1697 Bílovec, + 29. června 1771 Linhartovy) byl spolumajitelem části bíloveckého panství. Podle zápisu v Kronice rodu Sedlnitzkých koupil 15. dubna 1720 za 34.000 zl. panství Hluchov (okr. Prostějov). Ovšem více jak statkář byl František Vilém voják. Jako nejmladší syn Františka Karla Bohuslava barona Sedlnitzkého, majitele rozlehlého bíloveckého panství musel hledat slávu a bohatství na válečném poli. On sám přijal tento úděl hrdě. Nastoupil službu jako mladý poručík u dragounů. Díky své obrovské statečnosti a věrnosti až za hrob postupně stoupal po žebříku zásluh až k hodnosti podplukovníka. „Když 28.prosince 1742 přitáhli Prusové až k branám Olomouce. Po Moravě a Slezsku se šířila zoufalá výzva Marie Terezie všem věrným poddaným: do zbraně na obranu vlasti! Z vojenských arzenálů se na královnin rozkaz vydávají pušky a střelivo nejenom měšťanským gardám, ale i selským nevolníkům. Tato výzva je také vyslyšena přes uherskou hranici. Pod velením podplukovníka Františka Viléma barona Sedlnitzkého z Choltic přichází na severní Moravu dobrovolnický sbor o síle 4.000 mužů, složený převážně z Valachů a Hanáků. Jejich úkolem bylo spolu s pandury hraběte Nadásdyho, působit v týlu pruských vojsk, lovit do léček kurýry a zásobovací kolony, napadat ze zálohy přesunující se pruské kompanie a působit jim co největší ztráty“…ale to už je jiný příběh.

František Vilém baron Sedlnitzký se oženil ve Vídní 11. září 1718 s Juliánou Vílemínou baronkou von Kalkreuth, dcerou Karla Maxe barona von Kalkreuth a Marie Alžběty hraběnky Hodicové (majitel panství Kyjovice).

Juliána Vilemína, tato krásná a ušlechtilá žena ze starobylého a významného rodu, mu dokázala během několika let společného života vytvořit tichý, klidný domovský přístav pro jeho tulácké návraty z vojenských tažení a inspekčních cest. Sama s ním ovšem mnoho klidu a radosti nezažila. Dala mu dvě zdravé děti (syna Karla Jana Mikuláše a dceru Marii Annu).

Karel Jan Mikuláš (Nico) spatřil světlo světa 5. prosince 1723. Pokřtěn byl v brněnském kostele sv. Jakuba Staršího. Mladý baron měl ty nejlepší předpoklady k úspěšné kariéře v císařských službách. Byl absolventem C.K. Tereziánské rytířské akademie ve Vídni (vzdělávací instituce, která vychovávala mladé talentované muže pro civilní službu). Ochranou ruku nad ním držel vlivný strýc Václav Karel Sedlnitzký z Choltic, císařský tajný rada a apelační soudce. Karel Jan Mikuláš si stejně jako jeho otec zvolil vojenskou kariéru. Jako důstojník rakouské armády procestoval mnoho zemí až nakonec vstoupil do „žoldu“ polského krále Stanislava Augusta Poniatowského. Postupně se vypracoval až na plukovníka královské gardy. Ve Varšavě se 10. října 1774 oženil Marii Annou von Szubalsky, dcerou Josefa von Szubalsky, majora polské královské armády a pozdějšího ředitele polského Divadla komedie. Karel Jan Mikuláš Sedlnitzký založil ve Varšavě malou zbrojařskou manufakturu, která ovšem během několika let zanikla.

Na počátku června roku 1776 umírá v Trenčíně Václav Karel Sedlnitzký z Choltic, bezdětný strýc Karla Jana Mikuláše a stává se tak univerzálním dědicem bíloveckého panství. Do doby, než se vyvázal z povinností k polskému králi, převzala správu zděděného majetku jeho mladší sestra Marie Anna baronka von Eisenstein (provdala se za Franze Alberta Eissnera von Eisenstein, C.K. podplukovníka).

Na počátku roku 1778 přijíždí rodina Karla Jana Mikuláše do Bílovce. Krásný bílovecký zámek s francouzskou zahradou, který nechal vybudovat v letech 1735-1736 jeho strýc Václav Karel se až do roku 1945 stává trvalým sídlem rodiny Sedlnitzkých. Baron se ujal velice energicky zděděného rodového majetku. Hned v prvních měsících po příjezdu do Bílovce, zahájil úpravy bíloveckého zámku a jeho bezprostředního okolí. Soukromé i reprezentační místnosti byly dovybaveny nábytkem. Velkou jídelnu doplnily panovnické portréty a zrcadla se svícníky. Přestavby se dočkal starý zámecký pivovar nebo hospodářské předzámčí. Velkou finanční částkou přispěl na opravu věže bíloveckého kostela sv. Mikuláše. Každoročně přispíval jak finančně, tak materiálně městskému špitálu a chudobinci. Podporoval výstavbu škol na bíloveckém panství.

Dne 25. srpna 1779 uvítal na svém zámku vzácnou návštěvu, císaře Josefa II.

Karel Jan Mikuláš zajistil také pokračovaní rodové větve. Z manželství s Marií Annou von Szubalsky vzešli tři synové: Václav Karel František (1775), Karel Josef Michael (1776) a František Karel (1779).

Na počátku září roku 1779 po návratu z Vídně se zdravotní stav barona Sedlnitzkého začal postupně zhoršovat. Za přítomnosti manželky a synů 21. září 1790 zemřel.

Vdova Maria Anna se v Olomouci 14. června 1798 znovu provdala za C.K. plukovníka Antona barona von Revay (později byl povýšen do hodnosti generála).