Julia Ocetkiewicz von Julienhort
Špionka z Opavy a monarchistické „rejdy“
Kdo by neznal špionážní seriál o tajné službě MI 5 Profesionálové, nebo příběhy slavného agenta Jejího veličenstva Jamese Bonda. Málo kdo asi tuší, že po první světové válce se nám po Moravě a Slezsku pohybovali podobní špioni a špionky. Začneme náš příběh úplně od začátku.
Společné zážitky lidi spojují. Patrně nejspecifičtějšího ducha soudržnosti, společný „esprit de corps“, měly vždy vojenské jednotky. A ti, co prošli stejnou zkušeností na bitevním poli, se často a rádi setkávali i po letech. Kamarádství vytvořená již na kadetních školách, v plucích, rotách, přetrvala desetiletí. Častým hostem na bíloveckém zámku u hraběte Stanislava Zdenka Sedlnitzkého byl i pozdější generálmajor Stanislaus Ocetkiewicz rytíř von Julienhort (1835-1916). S majitelem bíloveckého panství ho spojovala nejen stejná vojenská škola (Vojenská akademie ve Vídeňském Novém Městě), ale stejná bojiště: oba prošli italské tažení, byli veterány bitev u Hradce Králové, Sadové a Jičína (1866). Pánové to k sobě neměli daleko, protože plukovník Ocetkiewicz von Julinhort byl v roce 1890 převelen do Opavy a později na penzi odešel do Olomouce.
Stanislaus rytiř Ocetkiewicz se ve Stockerau oženil s Julii Hirsch a z velmi šťastného manželství vzešlo pět dětí. 1. Artur (1888 Tarnopol) – pozdější rakouský a polský diplomat v Brasilii, 2. Irena, 3. Štefanie, 4. Stanislas Ladislas, 5. a v Opavě se 2. září 1893 narodila nejmladší Julie. Děti se přátelily i po smrti rodičů o čemž svědčí zápisy v návštěvní knize opavského salonu baronky Marie Daublebské ze Sternecku. Doktor Sigmund hrabě Sedlnitzky se stýkal s diplomatem Arturem Ocetkiewicz von Julienort, jeho dcera Zdenka zase s Irenou, Stefanii a Julii Ocetkiewicz von Julienort.
Julie Ocetkiewicz von Julienort se 2. ledna 1917 v Olomouci provdala za kapitána c.k. dělostřelectva Leopolda Katzerna (*3.července 1881 Brno). Po roce 1918 vstoupil Leopold do služeb nově vzniklé československé armády. Jeho pluk byl na čas převelen do Hradce nad Moravicí a Bílovce. Jeho vojenská kariéra skončila v roce 1924, nedokázal složit jazykové zkoušky, proto byl odeslán do výslužby. V polovině 20. let byl získán maďarskou vojenskou zpravodajskou službou. Jeho prvořadým úkolem bylo tipovat aktivní československé důstojníky a nabízet jim cesty do Vídně, kde by byli verbování maďarskými zpravodajci. Mimo to od svých známých v armádě zjišťoval různé informace. V srpnu roku 1935 dokonce prodělal v Budapešti radiotelegrafický kurz. Do Olomouce mu byla později dopravena i vysílací stanice, se kterou navázal kontakt s budapešťským protějškem. Velkou oporou manželovi byla i žena Julie, která měla k nové republice přímo nenávistný vztah. Hovořila 8 jazyky, ale čeština k nim nepatřila. Jejich luxusní byt v Olomouci, byl vyzdoben portréty císaře Františka Josefa, císaře Karla I. a Otty Habsburského. Na peníze se moc manželé ohlížet nemuseli. Julie vlastnila továrnu na gumové zboží a také dědictví po matce nebylo zanedbatelné.
České noviny „Pozor“ z 23. července 1927 přinášejí krátký článek s názvem „Monarchistické rejdy…“
„Že monarchisté také v naší republice mají četné stoupence, to cítíme nejvíce v Olomouci a Opavě. Jmenovitě bývalí rakouští důstojníci, jsou skrytě leč nejvýše horlivými pomocníky monarchistické propagandy…V Československu působí tajná organizace „Česká královská společnost“, která je odnoží vídeňské centrály vedené a financované Janem knížetem z Liechtensteinu. Společnost se schází v domě hraběte Berchtolda (IX. vídeňský okres). Organizace je velmi dokonalá a spočívá v tajných skupinách deseti zasvěcených. Zdejšími exponenty jsou kapitán Leopold Katzern s manželkou Julii rozenou šlechtičnou von Julienhort a František Haesler, všichni toho času bytem v Opavě…“
Klec nad oběma špiony spadla 26. října 1936, kdy byly manželé Katzernovi ve svém luxusním olomouckém bytě zatčení. Krajský soud v Praze pak 9. ledna 1938 odsoudil Leopolda Katzerna k trestu smrti, peněžitému trestu 20 000 Kč, ztrátě čestných práv občanských a náhradě nákladů trestního řízení. Po mnichovských událostech a odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu byl spolu s dalšími agenty pracujícími ve prospěch Maďarska a Německa z vězení propuštěn. Julie Katzernová v průběhu výslechů přiznala, že o aktivitách svého manžela měla plné povědomí. Věděla též o tom, že její manžel pro potřeby maďarské vojenské rozvědky tipuje další československé důstojníky. Krajský soud v Praze ji pro zločin neoznámení trestného činu odsoudil k odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Stejně tak jako manžel byla i Julie po Mnichovu 1938 deportována do oblasti Sudet (Opava, Bílovec, Liberec a Plzeň). Manželé pravděpodobně využili styků Juliina bratra Artura Ocetkiewicz von Julienhort- diplomata v Brasilii a ztratili se někde v Jižní Americe.
