Galerie osobností města Bílovce

Kolumbus na Slovensku – L. W. Rochowanski (1935)

Slezský rodák Leopold Wolfgang Rochowanski, právník, spisovatel, básník, malíř, dramatik, historik umění a výtvarný kritik. Dne 3. listopadu 1934 byl prezidentem T. G. Masarykem vyznamenán Řádem Bílého lva.

L.W. Rochowanski je v českém literárním prostředí téměř neznámým autorem, připomeňme tedy nejdříve několik životopisných dat. Jeho otec Leopold Rochowanski (1811-1890) sice pocházel z olomoucké hrnčířské rodiny, ale získal právnické vzdělání a vykonával postupně povolání městského syndika a notáře v Bílovci, potom v Javorníku ve Slezsku, a nakonec ve Zlatých Horách. V roce 1880 se podruhé oženil s o 24 let mladší Annou Blažkovou. Z tohoto manželství přišel na svět jediný syn Leopold Artur Wolfgang (1885-1961). Za univerzitním vzděláním odešel do Vídně jako mnoho dalších začínajících mladých mužů z habsburských provincií jeho generace. I když vystudoval práva, brzy se jeho zájem obrátil ke kultuře. Zanedlouho se stal součástí umělecké scény ve Vídni, kde žil a studoval. Živí se jako publicista, spoluzakládá akční scénu „Der Bücherkasten“, organizuje výstavy a vystupuje jako tanečník. Od roku 1917 si vydělává jako válečný korespondent. Počátkem dvacátých let se stává ředitelem vydavatelství Thyrsos, ale s nástupem národnímu socialismu je nucen se na dlouhou dobu stáhnout do ústraní. Po roce 1945 získává místo ředitele galerie Agathon a zakládá také vydavatelství stejného jména. Leopold Wolfgang Rochowanski píše pochopitelně německy, ale velmi často se v jeho prózách i v poezii objevují motivy připomínající autorovu slezskou vlast. Holdem rodnému kraji je Rochowanskiho kniha Rändlaleut (1940), spojující avantgardní poetiku s mistrovstvím vypravěče. Na vánoce roku 1935 vydalo bratislavské nakladatelství EOS, Rochowanskiho cestopis „Kolumbus na Slovensku“ (Columbus in der Slovakei).  Autor na téměř 600 stranách představuje monumentální slovenská pohoří, přírodu, přírodní bohatství, horská plesa a krápníkové jeskyně pohádkové krásy. V sytých barvách popisuje města plné uměleckých pokladů, ale i moderní architekturu vedle starých hradů a zámků. Obálku zdobí dřevoryt od Alfreda Soulka, bratislavského architekta působícího ve Vídni. Většina stran obsahuje drobné ilustrace a lidové ornamenty mezi odstavci, dále mapy a kresby tuší od Jaromíra Jindry (1895-1984), českého malíře a ilustrátora žijícího ve Vídni. Některé stránky obsahovaly i notové zápisy, které vycházely z nahrávek Karla Plicky (1894-1987), muzikologa, fotografa a filmaře, který vyučoval na Škole umeleckých remesiel v Bratislavě a vytvořil velmi populární publikaci Slovensko ve službách Matice slovenské.

Na závěr musíme ještě zmínit staršího bratra Leopolda Wolfganga Rochowanskiho, Emila.

JUDr. Emil Rochowanski (1845-1908), byl synem Leopolda Rochowanskiho a jeho první manželky Karolíny Keilové. Emil studoval práva na univerzitě v Praze; pokračoval ve Štýrském Hradci a dokončil ve Vídni. Právní praxi coby askultant získal u Zemského soudu v Opavě (1867), potom nastoupil místo soudního adjunkta nejprve v Rýmařově (1870) a o rok později ve Frýdku. Dne 8. července 1871 se v Opavě oženil s Karolínou Isabelou, dcerou soudního agenta Ernsta Moritze Eltze. Zakrátko na to se novomanželé přestěhovali do Vídeňského Nového Města. Po dvou dětech narozených krátce po sobě, Editě (1873) a Alfredovi (1874, pozdější prezident obchodního soudu ve Vídni), mu manželka zemřela. Ve Vídni dosáhl doktorátu práv, opustil státní služby a plně se věnoval advokacii. Jenže po úmrtí choti se vrátil s dětmi do jejího rodného města Opavy. V roce 1882 byl zvolen poslancem Slezského zemského sněmu a v roce 1883 také přísedícím Zemského výboru slezského, který zastupoval v zemské školní radě; stal se předsedou okresní školní rady. Z jeho iniciativy byla na mnoha místech Slezska postavena řada nových škol. V poslanecké práci se podílel na tvorbě obecních i volebních řádů pro obce a sněm, v péči měl okresy Albrechtice, Bílovec, Klimkovice, Krnov, Odry, Opavu a Vítkov. V roce 1885 byl poprvé zvolen do opavské městské rady a opakovaně i při dalších volbách. Dne 29. 3. 1892 byl zvolen obecní radou purkmistrem Opavy a tuto funkci zastával až do své smrti (1908), tedy neuvěřitelných 16 let. Slezská metropole za jeho purkmistrování dosáhla značného rozšíření a všestranného rozvoje. Vybudovaly se další tři železniční tratě; z Opavy do Hradce n. Mor., Horního Benešova a Ratiboře, pouliční tramvajová dráha, provedla se regulace uliční sítě, byla postavena zemská nemocnice, městská jatka, elektrárna, městský chudobinec, kasárna Rainerova, Rudolfova a Jezdecká, zřízeno městské muzeum. Byla také na místě zrušených původně městských dvorů Šnelerovce a Klipláku zahájena výstavba nového náměstí s budovami Zemského finančního ředitelství (1907) – dnes OkÚ, a Zemského ředitelství pošt a telegrafů (1911) – dnes SU. Toto náměstí bylo z rozhodnutí městské rady po neočekávaném purkmistrově úmrtí nazváno jeho jménem.