Bílovecká střelnice a ostrostřelci
Bílovecká střelnice a ostrostřelci
Na vznik střeleckých spolků měly značný vliv válečné události: turecké nebezpečí, Prusko-Rakouské války apod. V dobách nebezpečí dostává střelecká zábava branný charakter, neboť jak majitelé panství, tak městští radní podporovali cvičení ve střelbě mezi měšťany a řemeslníky, aby měli v případě války spolehlivé střelce.
V Bílovci byl střelecký spolek založen roku 1793. Střelecká společnost se skládala z činných členů a čestných střelců. Mezi zakladatele bíloveckého střeleckého spolku patřil: továrník Mathias Salcher (později i jeho synové), baron Karel Sedlnitzky, obchodník Leopold Kutscher, lékárník Adalbert Seitz, obchodník Markus, továrníci Hirt a Gebauer. Postupem času se přidávali další: Karel Dobner rytíř von Dobenau (majitel zámku ve Slatině), podplukovník Gustav Dunst von Adelshelm, okresní hejtmani Friedrich Kohl von Kohlenegg a Moritz Daublebsky von Sterneck, právníci, lékaři, obchodníci, lesníci apod.
Na střelnici se pěstovaly také jiné zábavy, leckomu milejší než střelba. Jako kdysi na rytířské turnaje chodívaly vznešené dámy, tak na střeleckých turnajích se kolem závodníků tísnily davy žen.
Každé slavnostní střelbě předcházelo písemné pozvání obsahující nejprve pozdravnou formuli, hodnotu cen, termín počátku slavnosti, výši vkladu střelce, počet výstřelů, dálku střelby, pokuty atd.
Aby magistrát města Bílovce zvýšil příjmy a kryl výdaje ze slavností, byly vyhlašovány různé loterie. Ceny losů nebyly vysoké, takže každý mohl zkusit štěstí. Střelci dostávali většinou poháry a jiné věcné ceny. Nejlepší střelec dostal věnec, ke kterému byl upevněn pytlík s dukáty.
Starou zvyklostí bylo, že král střelců dával namalovat terč, který věnoval střeleckému spolku. Získat titul krále střelců se snažili příslušníci všech tříd od řemeslníků až po statkáře. Králem střelců se mohl stát každý. Střelecké slavnosti byly v Bílovci velmi oblíbené a konaly se každoročně. Když nastal den slavností "hrnuli se na střelnici mladí i staří, aby střelbě přihlíželi."
Před samotnou slavností se střelci shromáždili v hostinci, byli mezi nimi lidé všemožných profesí: řemeslníci, dělníci, myslivci, faráři, ale i statkáři a továrníci. Všichni seděli u kulatého stolu, pili a vyprávěli veselé historky.
Centrem života bíloveckých ostrostřelců byla místní střelnice, která byla postavena v roce 1869 podle projektu stavitele Eduard Bittmanna (1827-1879) z Bílovce (podobu původní dřevěné městské střelnice neznáme). Interiér byl velice vkusně zařízen. Na stěnách visely malované terče a obrazy, podél stěn byly vyřezávané lavice. V zadní části budovy byla jednotlivá střelecká stanoviště.
Ve dnech 14.-22. srpna 1904 Bílovec hostil II. Rakousko-Slezské zemské střelby. Pro město to byla velká událost, které se zúčastnilo mnoho významných hostů. Jednalo se o velkolepou celo městskou slavnost, plnou lidové zábavy: průvodu alegorických vozů, několika koncertů (parčík u střelnice). Nechyběla také benátská noc s ohňostrojem.
Bílovečtí střelci však nežili pouze střelbou. S oblibou se podíleli na slavnostech jiných spolků.
Po roce 1945 již pro střelecké spolky a jejich starodávné tradice nebylo místo. Monarchistický étos byl naprosto neslučitelný s mladistvým budovatelským duchem nové doby.
