Hasiči - „Bohu ke cti – bližnímu ku pomoci“
„Bohu ke cti – bližnímu ku pomoci“
Požáry vždy představovaly a stále představují katastrofu: ve městě, na vesnici i v přírodě. Majitele kvetoucích živností či vesnických statků často uvrhly do bídy, z níž bylo mnohdy obtížné vybřednout. Požáry však neznamenaly pouze zánik a zmar, ale také počátek obnovy a budování. Obzvláště města s nevelkými parcelami a stísněnou zástavbou právě především díky požárům výrazně měnila svůj vzhled.
Města i vesnice se snažily požárům předcházet. Řemeslnické dílny, pro něž byla práce s ohněm nezbytná, byly zakládány záměrně na okraji obce, nebo zcela mimo zastavěný prostor.
Ve stísněné městské zástavbě s navzájem sousedícími domy se oheň šířil zpravidla velmi rychle. Při hašení zpravidla nikdo nezůstal stranou a přispěchal každý, kdo mohl přiložit ruku k dílu. Ostatně příště mohl „ohnivý kohout“ sednout také na jejich střechu. Pravidla k prevenci a boji proti požárům obsahoval výnos císaře Josefa II. z ledna 1787, jímž byly stanoveny povinnosti pro obyvatele – pravidla sousedské výpomoci, ohlášení požáru a jeho likvidace.
Vědomí sounáležitostí s obcí záhy zrodilo spolky dobrovolných hasičů. V nich se sdružovali lidé, kteří se z vlastní vůle rozhodli pomáhat druhým. Vznik těchto spolků se ovšem neobešel bez součinnosti s představiteli obcí, kteří takové jednání plně podporovali. Ušlechtilý pocit zodpovědnosti se u členů hasičských spolků často propojil s hrdostí nad příslušností k jednotce zachraňující životy a majetek.
Bílovecký hasičský spolek vznikl 12. prosince 1868 z podnětu starosty města Adolfa Stolze a věhlasného bíloveckého lékaře Antona Beinhauera. Jedním z bezprostředních impulzů k založení byl určitě ničivý požár v roce 1866. Protipožární opatření se ukázala jako velmi slabá.
Nejdůležitější postavou spolku byl vždy velitel - Moritz Foerster (řezník a hostinský v Bílovci). Z dalších velitelů můžeme zmínit: Viktora Kutschera, Karla Gebauera nebo Rudolfa Thiela.
Už na počátku roku 1868 bylo zakoupeno první specializované vybavení.
Jedním z podporovatelů hasičského spolku byl majitel zámku Moritz baron Sedlnitzky, který nechal zakoupit u vídeňské firmy Knaust 100 metrů hadic. Členy spolku byli také bílovečtí lékaři: Dr. Moritz Stein, Dr. Johann Pospiech nebo Dr. Max Mohilla.
První velký zásah bíloveckých hasičů – nikoliv pouze pomyslný, ale vskutku křest ohněm proběhl
27. června 1872. Toho dne ve dvě hodiny odpoledne začala hořet ve dvoře jednoho domu na dnešní Tkalcovské ulici dřevěná kůlna. I přes rychlý zásah hasičů padlo za oběť ohnivému živlu 26 domů. Celková škoda byla 50.000 zl.
Od roku 1886 začal v Bílovci působit další sbor dobrovolných hasičů, a to přímo v továrně Mathias Salcher. Společný zásah obou jednotek popisuje dobový tisk:
„Dne 29. října 1889 v 6 hodin ráno rozezněl se městem Bílovec zvuk požární píšťaly. Zámečnická továrna Rudolfa Lorenze, nedaleko náměstí stojí v jednom ohni. Přibližně za pět minut od prvního signálu byli hasiči na místě požáru. Ve stejný čas přijížděli k místu také hasiči od Salcherů. Za několik dalších minut dorazili hasiči z Velkých Albrechtic. Lokalizováni ohně nebylo díky silnému větru vůbec snadné…Během chvíle se hasiči dobře rozestavěli a ovládli situaci. Stateční mužové ochránili město před velkou škodou…“
Podobně bravurně a rychle udolali hasiči požár na střeše bíloveckého zámku v lednu 1890.
Hasičský spolek se však nevěnoval pouze výcviku a zásahům při požárech. Podílel se na kulturním životě města. Spolek pořádal pravidelné hasičské plesy. Významný spolkovým dnem byl vždy 4. květen – svátek sv. Floriána.
Podle návrhu opavského architekta Julia Lundwalla začala v roce 1906 bílovecká stavební firma Kalaček s výstavbou nové hasičské zbrojnice. Téhož roku bylo ve městě instalováno 35 hydrantů a jeden na nádvoří bíloveckého zámku. Čestnými členy spolku bíloveckých dobrovolných hasičů se stali hrabě Stanislav Zdenko Sedlnitzký a továrník Heinrich Salcher.
Snad nejvýznamnější spolkovou událostí spolkovou událostí v monarchistických letech bylo připomenutí 40. výročí založení sboru. Konalo se 12. až 13. srpna 1907 jako celoměstská slavnost. V neděli ráno se členové spolku sešli před radnicí a přivítali čestné hosty. Současně se na náměstí konal koncert městské hudby, na němž zaznělo šest skladeb. Na dvanáctou hodinu byl pro hosty připraven oběd v sále hostince při měšťanském pivovaru, pro ostatní se obědy podávaly v dalších místních hostincích. O dvě hodiny později proběhla na náměstí ukázka hasičského cvičení, na níž navázala přehlídka všech zúčastněných sborů doplněná slavnostním projevem starosty Wilhelma Kleppicha. Po něm dekoroval krajský náčelník hasičů zasloužilé členy a následoval přesun na Střelnici, kde se konala lidová veselice.
