Emil Přikryl - učitel, malíř a kronikář
Po vystudování reálky v Lipníku nad Bečvou složil v roce 1933 doplňovací maturitu na Učitelském ústavu v Olomouci. Od roku 1934 působil jako výpomocný učitel v Hošťálkovicích a Ludgeřovicích a od 1. 9.1934 na české menšinové měšťanské škole (dnes ZŠ TGM) v Bílovci. Už tehdy se zapojil do kulturního života především v České besedě a místním odboru Matice opavské. Po záboru Hlučínska v roce 1938 musel odejít a až do konce války působil jako učitel v Protektorátě v Ústí u Hranic a pak ve Velkém Újezdu u Olomouce. Po příchodu zpět do Bílovce se s plným nasazením pustil do činnosti ve veřejném životě. Už v roce 1946 byl předsedou Osvětové komise MNV a z této pozice pomáhal rozvíjet kulturu ve městě a jako veřejný činitel ji dlouhá léta ovlivňoval. Se zápalem režíroval řadu divadelních představení, ale amatérské divadlo bylo však jen jedním z jeho koníčků. Významnou oblastí v jeho činnosti bylo však kronikářství, a zájem o historii města Bílovec. Když se stal městským kronikářem, musel se smířit s tím, že městské kroniky zmizely ve víru válečných událostí a všechno bylo zapotřebí začít znovu. Tato práce mu však nepřinášela jenom uspokojení a uznání, ale i problémy, neboť musel neustále bojovat se snahou o překrucování skutečnosti, protože v 50. A 60. létech minulého století nešlo o pravdivé zachycení skutečnosti, ale o její přizpůsobení potřebě tehdejší vládnoucí strany. Emil Přikryl byl i vlastivědným pracovníkem. V roce 1971 významným podílem přispěl k vydání monografie o malířce a spisovatelce Heleně Salichové. Své výtvarné práce vystavoval na kolektivních výstavách v Brně, Ostravě, Opavě i Bílovci. Jeho jméno se zapsalo nesmazatelným písmem do historie Bílovce dvacátého století.
