Heinrich Jedlitschka, učitel, vědec a muzejník
Heinrich Jedlitschka, učitel, vědec a muzejník
Heinrich Jedlitschka se narodil 7. července 1893 na bíloveckém zámku jako prostřední ze synů Josefa Jedlitschky, hraběcího sluhy a kočího. Byl vnukem slavného zámeckého zahradníka Johanna Lebedy. Celé velice šťastné dětství prožil společně se sourozenci Josefem (*1889), Ellou (*1891), Rudolfem (*1896) a Viktorem (*1897) na bíloveckém zámku.
V letech 1899 až 1908 navštěvoval měšťanskou školu v rodném Bílovci a poté opavský učitelský ústav, kde roku 1912 složil učitelskou zkoušku, která byla srovnatelná s maturitou. V listopadu 1914 složil druhou učitelskou zkoušku. Poté musel narukovat do první světové války. Z armády byl propuštěn roku 1918 jako poručík poté, co byl několikrát vážně zraněn. Nejprve se stal učitelem na německé soukromé škole, v roce 1919 složil odbornou učitelskou zkoušku z biologie, chemie, fyziky, matematiky a pedagogiky a o rok později vstoupil do služeb v mladém Československu, kde působil jako učitel na bílovecké měšťanské škole, a to až do roku 1938. Během této doby pokračoval ve vědeckém vzdělávání v kurzech na univerzitách v Praze a Brně a napsal své první odborné spisy s geologicko-paleontologickým zaměřením. Stal se odborníkem na foraminifery. Začal se také zajímat o muzejní práci pro nově založené bílovecké muzeum, kde počal budovat geologickou sbírku. Po vpádu německých vojsk do Sudet v roce 1938 se Jedlitschka stal zpočátku prozatímním školním radou v Bílovci a 1. ledna 1940 stálým školním radou. Již v dubnu 1940 byl jmenován školským radou pro správní obvodu Opava, odpovědným za reorganizaci středního školství. Ač byl pacifista, po těžkých zkušenostech z první světové války, byl začátkem roku 1945 povolán do Volkssturmu a znovu zraněn. Po válce byla jeho rodina odsunuta z osvobozeného Československa. Nejprve se dostal do správního obvodu Magdeburg a v říjnu 1945 se stal ředitelem malé základní školy v Altmarku, ale po třech měsících byl na popud sovětské vojenské vlády propuštěn. Po dalších zastávkách odešel ke své dceři do Lübecku, kde byl zpočátku zaměstnán jako nekvalifikovaný dělník. Dne 1. dubna 1947 se stal středoškolským učitelem v Lübecku, následně byl jmenován ředitelem střední školy Holstentor v Lübeck-St.. Těsně před odchodem do penze obnovil své vědecké zájmy a pokračoval v psaní různých odborných článků. Po odchodu do důchodu v roce 1957 strávil dva roky budováním tříd biologie na nově vytvořené střední škole Carla Jacoba Burckhardta, než se konečně začal věnovat muzejní práci pro Přírodovědné muzeu v Lübecku, kde pracoval až do odchodu ředitele Gotthilfta von Studnitz do důchodu roku 1973. Mezi jeho povinnosti patřila péče o herbáře, restaurování mineralogicko-geologicko-paleontologické sbírky ze zbývajících zbytků sbírky muzea, které byly z části poničené náletem roku 1942. Vytvořil návrh výstavy o historii Země.
Zemřel 24. května 1982 ve městě Mölln.
