Galerie osobností města Bílovce

Velmi slavné učitelky

Doktor Ferdinand Maria Wendt (*1839 Drážďany, +12. října 1904 Opava) působil jako středoškolský učitel v Lipsku, Rumunském Sibiu, a nakonec v Opavě, kde zastával místo ředitele Učitelského ústavu. Wendt psal básně, balady, pohádky a divadelní hry pro mládež až po pedagogické a psychologické studie. Byl horlivým zastáncem zrovnoprávnění žen ve společnosti.  Kromě toho založil v roce 1877 „Učitelské noviny“. S manželkou Clarou Carolinou, rozenou Strohbach, měl tři dcery.

Irene Clara Wendt se narodila 14. června 1867 v rumunském městě Sibiu.

Po vzoru svého otce vystudovala psychologii, pedagogiku, matematiku, fyziku a přírodopis na Vídeňském pedagogickém institutu. Po složení státní zkoušky byla zaměstnána jako učitelka v Bílovci. Stává se přispěvatelkou do několika ženských časopisů a vzdělávacích časopisů. Její eseje o výchově a módě, o ženských otázkách toho nejjemnějšího ražení odhalují ideální povahu autorky a kromě elegantního, obratného a výstižného způsobu podání prokazují hluboké porozumění a bystré uchopení ducha doby. Po svatbě se středoškolským učitelem Karlem Sponnerem odešla z Bílovce do Vídně. Svědky na její svatbě byli známý opavský profesor Alois Meixner a ředitel bílovecké měšťanské školy Franz Wolf. Od roku 1900 byla první učitelkou, která vyučovala matematiku a přírodní vědy na dívčí střední škole. Založila vlastní časopis „Dětská duše“, do něhož velice aktivně přispíval svými odbornými články její otec doktor Ferdinand Maria Wendt. Irene Sponner-Wendt pod pseudonymem Eckbert von Olsani uveřejnila článek „Zdraví dětské duše a školního vzduchu“, ve kterém se počítá spotřeba kyslíku na dítě ve školní třídě a naléhavě se poukazuje na důležitost častého větrání. Irene Sponner-Wendt působila jako lektorka po celém Rakousku-Uhersku po mnoho let a přednášela na témata relevantní pro každodenní život žen, jako například „Umění vaření v době války“ (s ukázkou kuchařského seznamu a vzorků), mnohé z jejích přednášek se zabývaly otázkami výchovy, vzdělávání, poradenstvím rodičům, péči o dítě v prvním roce života, ale také radila ženám v těžkých životních situacích.

V roce 1919 byla Irene Sponner-Wendt zvolena do Národního shromáždění Rakouské republiky, jehož členkou byla od 5. června 1919 do 9. listopadu 1920. Kvůli vážnému onemocnění nohou se rozhodla již znovu nekandidovat. Zemřela 23. března 1923 ve městě Scheibbs.

Druhá dcera doktora Ferdinanda Wendta, Cecilie (Cilli) se narodila 4. května 1875 v Opavě. Stejně jako její starší sestra Irene získala také Cilli dobré středoškolské vzdělání na opavském gymnáziu. Od zimního semestru roku 1896 začala studovat nejprve jako stážistka na filozofické fakultě Vídeňské univerzity, od zimního semestru 1897 již jako řádná studentka. Dne 13. června 1900 získala jako první žena na Vídeňské univerzitě doktorát z matematiky a fyziky. Zároveň složila i učitelskou zkoušku pro matematiku a fyziku. Všechna kolokvia a rigorózní zkoušky absolvovala s vyznamenáním. Také rektor ve svém závěrečném proslovu vyzdvihl její neobyčejný talent. Po studiích ovšem nenásledovala oslnivá kariéra vědkyně, ale získala „pouze“ místo učitelky, nejprve v Bílovci a pak ve Vídni na dívčí škole. V rodné Opavě se 30. června 1901 provdala za rodáka z Nového Jičína středoškolského profesora Rudolfa Böhma. Od roku 1905 působila doktorka Cilli Böhm-Wendt coby výzkumná pracovnice ve fyzikálním ústavu Vídeňské univerzity, kde zkoumala jak záření produkované radiem, vytváří elektrickou vodivost v dielektrických materiálech (ropný éter a vazelína). (Kniha: Creese, Mary R. S.; Creese, Thomas M. (2004). Dámy v laboratoři II., ženy ve vědě).