Galerie osobností města Bílovce

Herec, námořník, pilot a vynálezce-Johann Maria Boykow

Neprávem zapomenutý konstruktér Johann Maria Boykow - průkopník ve vývoji dálkově ovládaných letadel-dronů, měl své rodové vazby v Bílovci. Německý raketový konstruktér Wernher von Braun, pozdější otec rakety Saturn V, která dostala lidi na Měsíc, řekl: "Systém navržený rakousko-uherským námořním důstojníkem Hansem Boykowem, byl základem ovládání naší pokusné rakety V-3."

Johann Maria Boykow se narodil 1. února 1879 v městečku St. Wolfgang (Horní Rakousko) jako mladší syn ředitele velkostatku hraběte Julia von Falkenhayna ¹, Johanna Boykowa (jeho otec Franz Boykow byl vrchnostenským úředníkem v Bílovci, *1803, +1875 Bílovec).

Ve 14 letech vstupuje na námořní akademii v Rijece, kterou absolvuje 19. června 1898, obdrží hodnost námořního praporčíka II. třídy. O dva měsíce později už je na palubě fregaty S.M.S. Saida, s níž devatenáctiletý mladík podniká dalekou cestu: z Puly do Port Saïdu, Suezu, Aden, Zanzibaru, Dar es Salaamu, Mosambiku, Batavie, Hong Kongu, Singapuru, Seychel, Adenu. V podvečer 16. října 1899 fregata „Saida“ opět vplula do domovského přístavu v Pule. Po této slavné cestě následuje běžná služba na válečných lodích „rakouské Kriegsmarine“: S.M.S. Panther, Wien a Tegetthoff.

Na počátku října 1902 Johann Boykow absolvuje s vynikajícím prospěchem důstojnický kurz.

Nyní už jako námořní důstojník válečné lodi S.M.S. Babenberg podniká pod velením admirála L. von Zieglera plavbu do Bejrútu, Smyrny (Izmir) a Jaffy.

V době zaslouženého odpočinku, kdy „kotví“ v domovském přístavu Pula se začal projevovat jeho herecký talent. Velkou oblibu si získaly mezi námořními důstojníky Boykowem nastudované „ochotnické hry“. V Pule se také seznamuje se svou budoucí manželkou, dcerou fregatního kapitána Artura von Martinitze, Blanche.

Po sňatku s Blanche von Martinitz odchází z námořnictva v hodnosti fregatního poručíka. Krátký čas pobývají v Bílovci a Opavě. Nakonec opouští kraj svých předků a odjíždí i s mladou manželkou do Berlína. V hlavním městě Německa se poněkud překvapivě začal věnoval herecké dráze, byl angažován na několika scénách, kde dosáhl velkého úspěchu v klasických rolích.

Nový směr nabrala jeho kariéra roku 1912, když začal pracovat jako konstruktér ve firmě Neufeld & Kuhne Kiel, která se zabývala výrobou námořních kompasů. Z té doby také pocházejí jeho první patenty.

Po vypuknutí první světové války se opět přihlásil do C. a K. námořnictva, kde byl převelen do konstrukčního oddělení. Za své práce na vylepšování zbraní i navigačního zařízení obdržel několik vyznamenání. Na vlastní žádost byl převelen k letectvu a účastnil se četných akcí: 6. září 1915 omylem zaútočil na svůj vlastní torpédový člun.  Velitel letky na jeho adresu pronesl: "No, je to prostě herec!"

Válka ale pro Rakousko-Uhersko neskončila dobře a Boykow se vrátil do Bílovce, kde bydlí i s rodinou (Erika *15. května 1912 a syn Hans *2. července 1914) v domě své tety Emilie.

V Bílovci však nežili dlouho. Opět odchází do Berlína, kde v roce 1925 zakládá firmu „Messgeräte Boykow GmbH“, která vyvíjí optické systémy pro letadla.

Zkonstruoval „solární kompas“, který umožnil přesně určit hlavní směr i v blízkosti pólů, kde magnetické kompasy selhávají. Toto zařízení umožnilo například Amudsenovi při letu na severní pól odletět z ledové pouště s posledním litrem paliva zpět na Špicberky.

Na mezinárodní letecké výstavě v Berlíně roku 1928 představil funkčního automatického pilota což vzbudilo obrovské nadšení. V té době Boykow také zkonstruoval systém pro dálkové ovládání letadel, jehož základem byl kompas a dvojice gyroskopů. Pokusy s ním vyvrcholily úspěšným startem a přistáním hydroplánu roku 1931. Bez nadsázky jde o jeden z prvních skutečných dronů - i když těm dnešním se moc nepodobal. V roce 1934 začaly první lety s Boykowského „autopilotem“. Dne 10. dubna 1935 proběhl předváděcí let v Aspern. Dobové noviny tehdy psaly: „Autopilot – tak se vynález jmenuje – znamená netušené zvýšení bezpečnosti osobní letecké dopravy a otevře nové možnosti rozvoje pro celý letecký průmysl.“

Boykowovy vynálezy stály i u zrodu kosmické techniky. V-3 byla předstupněm k vývoji rakety V-2, která byla nasazena při bombardování Londýna a Antverp v závěru druhé světové války, jako první ale také dosáhla hranice kosmického prostoru a stala se předobrazem všech pozdějších kosmických raket. Navigační systémy využívající Boykowových patentů se uplatnily také v bezpilotní střele V-1, navigačních zařízeních bombardérů, ale především v moderních autopilotech. Toho se ale Hans Boykow nedožil, zemřel v Berlíně 22. července 1935. Rok po jeho smrti odhalili ve společnosti Kreiselgeräte GmbH jeho bustu a jeden z třímotorových dopravních strojů Ju-52 byl pokřtěn "Hans Boykow". Ve válce, která přišla o několik let později, ale jeho vynálezy bojovaly na špatné straně - a tak on i bezpilotní stroj s jeho zařízením upadli v zapomnění.

¹ Hraběcí rod Falkenhaynů vlastní ltaké  panství Kyjovice a Pustou Polom.