Galerie osobností města Bílovce

9. května t.r. J.C.K.V. Eugen v doprovodu svého pobočníka odebral se do Bílovce kde si prohlédl zámek, město a jeho okolí. V hotelu na náměstí mluvil se všemi přítomnými hosty, tázal se na místní poměry a slíbil, že na podzim navštíví opětovně Bílovec, jelikož se tam budou konati hlavní manévry.
Nikdo neměl tušení, že Bílovec poctil návštěvou lidumilný arcivévoda a teprve po Jeho odchodu dozvědělo se občanstvo, že ten vojenský důstojník bylo samo J.C.K.V. arcivévoda Eugen.
Jeho veličenstvo, náš nejmilostivější panovník císař František Josef I. vyznamenal statečného arcivévodu Eugena již vícekráte. Tak zastupoval princ Eugen naší císařskou rodinu před kratinkým časem při křtu novorozeného císařského prince německého v Berlíně, při této příležitosti vyznamenal Jej císař německý řádem černého orla."
J.C.K.V. arcivévoda Eugen Ferdinand Pius Felix C.a K. plukovník narodil se 21.5.1863 na zámku Židlochovice, jest synem arcivévody Karla Ferdinanda Rakousko-Těšínského, generála jízdy a Elišky Františky Marie Habsbursko - Lotrinské.
V následujícím období sloužil v různých posádkách rakousko-uherské monarchie u pěchoty i husarů. Rychle postupoval v kariéře a v roce 1916 byl jmenován polním maršálem. Během 1. světové války byl velitelem rakouských vojsk na frontě. V roce 1914 velel 5. armádě (na Balkáně).
Evžen byl zároveň členem Řádu německých rytířů. Přísahu složil v roce 1887. Již dva dny po přísaze byl jmenován koadjutorem arcivévody Viléma, tedy zástupcem velmistra řádu s právem nástupnictví. Velmistrem se stal v roce 1894.
Zasazoval se s pomocí řádových sester o budování škol a sanitární péči. V letech 1895 až 1905 řídil obnovu moravského hradu Bouzova v reprezentativní sídlo řádu. Jako významný sběratel obohatil nejen bouzovskou galerii, ale také umělecké sbírky na zámku v Bruntále, který byl rovněž v rukou řádu.
Po pádu monarchie se v roce 1919 uchýlil do Švýcarska, kde pobýval až do roku 1934. Nejprve se usadil v Lucernu a později v Basileji.
V roce 1934 se vrátil do Rakouska, kde pobýval jako řádový rytíř v nově vybudovaném konventu Gumpoldskirchen.
Po válce přesídlil do tyrolského Iglsu nedaleko Innsbrucku, kde prožil poslední léta svého života. V roce 1953 celý Innsbruck slavil 90. narozeniny polního maršála.
Arcivévoda Evžen zemřel 30. prosince 1954 v severoitalském Meranu ve věku 91 let, obklopen řádovými bratry. Byl pohřben v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku vedle prvního habsburského velmistra řádu Maxmiliána III.