Galerie osobností města Bílovce

BRUTÁLNÍ VRAŽDA POSLANCE…

Včera tj.12. února 1913 proběhla denním tiskem smutná zpráva o zavraždění sociálně-demokratického poslance Franze Schuhmeiera. Jistý muž, který na něho číhal v čekárně Severního nádraží (Vídeň), vytáhl náhle browning a přiložil jej k levému uchu Schuhmeiera. Zableskl výstřel a poslanec klesl mrtev. Cestující, kteří tak známého poslance znali sklonili se k němu, jiní se vrhli na útočníka a zadrželi jej. Pachatelem byl kovosoustružník Pavel Kunschak (nar.1870). --Pohřební průvod zavražděného poslance Franze Schuhmeiera je zaznamenán na jedinečném dokumentu viz. odkaz na konci článku--.

Nyní se musíme vrátit na začátek celého příběhu.

Franz Schuhmeier se narodil ve Vídní (farnost Gumpendorf, 6. okres) 11. října 1864 do rodiny věčně nezaměstnaného alkoholika Eduarda Schuhmeiera a pradleny Terezie Brennerové (nar. 29.prosince 1836 v Bílovci). Od šesti let musel těžce pracovat v povoznictví svého strýce.

Učitel Blaschke, kterého Franzl požádal o radu, mu doporučil, aby se vyučil rytcem. Díky jeho kreslířským dovednostem, bylo toto řemeslo ideální. Mistr Grosskopf z Neubaugasse mu poskytl ubytování a stravu, ale pro zranění pravého oka musel z učení odejít. Krátce pracoval také jako pomocný dělník v knihvazačství. Velmi ho poznamenala smrtelná nehoda staršího bratra, který pracoval jako nosič vody. Později bojoval proti dětské práci, která byla ve Vídni velmi rozšířená.

Bohužel finanční situace rodiny Schuhmeierových byla katastrofální. Mladý Franz se rozhodl, že půjde zkusit štěstí jinde. Maminka plakala, tak jako maminky vždycky pláčou, když je opouští milované dítě. Nakonec uznala, že Franzovo řešení bylo nejlepší. Dala mu do torny nějaké jídlo a strýc tajně zasunul do náprsní kapsy dva guldeny. Cíl cesty - Bílovec ve Slezsku.

Babička Róza Brennerová spráskla ruce, když do vrat jejího domu na Valové ulici v Bílovci zabouchal neznámý, špinavý, potrhaný tulák. Teprve až se představil, že je Franz Schuhmeier z Vídně, syn její nejstarší dcery Rézi, vpustila ho do domu. Téže noci se babička posadila ke stolu a napsala své dceři do Vídně: „Milá Rézi! Franzl přišel, ale tak roztrhaný, že jsem ho ani nepoznala… “. Babička by ho ani tak nepoznala, protože ho nikdy před tím neviděla, ale to nevadí. Mimochodem, k tomuto dopisu bylo přiloženo několik bankovek, protože babička hned věděla, že se ve Vídni její dceři nevede dobře.

Babička Róza žila v domě na Valové ulici se svým synem Ferdinandem Brennerem, kde provozovali řeznictví a malou hospodu.

Franzl dostal nové oblečení a byl zaměstnán u svého strýce v řeznickém obchodě. Mladý Vídeňan si brzy našel v Bílovci mnoho přátel. Každou volnou chvíli vyrážel na výlety do okolí města. Zdejší kraj si zamiloval.

Spřátelil se s místními tkalci a měl dovoleno navštívit některé soukenické podniky. Slyšel mnoho nářků o špatném platu, viděl, jak ženy předčasně „uschly“ a bledé děti se motaly kolem burácejících strojů. Získal, ale jeden zajímavý poznatek: „ČÍM MÉNĚ CHLEBA, TÍM VÍCE DĚTÍ“.

Zůstal se svým strýcem a babičkou téměř dva roky. Na jaře roku 1882 to už nevydržel. Stesk po domově byl moc silný. Do Vídně už nešlapal pěšky jako tulák. Cestoval vlakem a domů si přivezl poměrně velké úspory.

Do milovaného Wagstadtu se ještě několikrát vrátí, ale už jako poslanec a uznávaný politika miláček dělníků.

Bílovecké noviny se o jeho návštěvě také zmiňují:„ POSLANEC SCHUHMEIER PŘIJEL NA SETKÁNÍ LIDÍ DO BÍLOVCE. TENTOKRÁT VZAL S SEBOU MANŽELKU CILLI ROZENOU DITZ. DĚTI ZŮSTALY U BABIČKY VE VÍDNI.. CELÝ WAGSTADT JE NA NOHOU, ABY SLYŠEL FRANZLA, KTERÉHO STÁLE ZNAJÍ JAKO TICHÉHO, PROSTÉHO CHLAPCE A KTERÝ SE OD TÉ DOBY STAL TAK VELKÝM MUŽEM“.

Po návratu z Bílovce v roce 1882 nastoupil jako dělník do papírenského závodu Goppold & Schmiedel. Vlastní pílí a neúmorným sebevzděláváním si osvojil bohaté vědomosti. Od roku 1884 se začal angažoval v dělnickém hnutí. Zpočátku patřil k radikálnímu, anarchistickému křídlu, ale postupně se dostával na reformistické, umírněné pozice. Byl jedním z hlavních stoupenců sjednocení dosud roztříštěné sociální demokracie. Ve Vídni založil kuřácký klub, který ve skutečnosti fungoval jako jeden z hlavních dělnických spolků ve Vídni. V roce 1888 byl pro své aktivity na několik týdnů uvězněn, takže se nemohl účastnit sjezdu sociální demokracie. Z politických důvodů byl zatčen více než desetkrát, naposledy ještě v roce 1900. Kuřácký klub byl pak vystřídán spolkem Apollo. Od roku 1891 byl vydavatelem a od roku 1893 i šéfredaktorem listu Volkstribüne, který byl stranickým orgánem sociální demokracie v Dolních Rakousích. V letech 1894–1896 se podílel na reorganizaci vídeňské Všeobecné dělnické nemocniční pokladny. V 90. letech se také zasadil o výstavbu lidového domu v Ottakringu, který byl centrem sociální demokracie a kde se pořádaly vzdělávací kurzy. V roce 1900 byl zvolen do vídeňské městské rady. O rok později usedl jako poslanec do Říšské rady. Zaměřoval se hlavně na omezení dětské práce, na volební právo a školskou tématiku.

V únoru 1913 byl zabit při atentátu, když se vracel z agitační cesty v Stockerau. Na jeho pohřeb dorazilo z celého mocnářství přes 100.000 lidí. Jak uvádí týdeník Svornost: „Pohřby císařů a císařoven nebyly ničím proti smutečnímu průvodu vídeňského i venkovského proletariátu, který přišel doprovodit svého mrtvého přítele k poslednímu odpočinku…“. Z Bílovce na pohřeb milovaného Franzla, dorazila také početná deputace.

Smuteční průvod je zaznamenán na unikátním dokumentu:

Vienna 1900: Pictures of a Metropolis/ Funeral Procession for Franz Schuhmeier (excerpt) - YouTube