Galerie osobností města Bílovce

Radnice

Po staletí je symbolem města radnice, památný dům, místo, kde promlouvá historie dávných obyvatel, které však zároveň žije současností, řídíc chod věcí veřejných.

Radnice byla postavena roku 1593. Ta původní stávala pravděpodobně uprostřed náměstí, ale žádné písemné doklady o její existenci nemáme. Některé prameny mylně uvádějí, že radniční budovu v renesančním duchu vyprojektoval Andreas Butowsky z Opavy. Butowsky pouze na žádost vrchnosti, Bernarda Pražmy z Bílkova novostavbu vyměřil a kolaudoval, jak bylo tehdy zvykem. Veškeré stavební práce provedli zedničtí mistři Hans a Martin rovněž z Opavy. Za práci obdrželi z městské pokladny dohromady 41 zlatých a 14 a půl grošů.

Ale historie pokračovala: „Dne 13. dubna 18. roku vlády nejmilostivějšího císaře a krále Karla VI. (1729) ve městě Bílovci, přináležející vysoceurozené paní, paní Beátě Alžbětě Sedlnitzké svobodné paní z Choltic, vypuklo pravé inferno – šílený požár, který zničil hodně domů, zámek a radnici...“ Citováno z listiny uložené do pozemkové knihy Velkých Albrechtic.

Většinu městských písemností bohužel oheň zcela zničil nebo vážně poškodil.

Zcela obnovena byla radniční budova až v roce 1784 zednickým mistrem Johanesem Nohelem (1733-1786) z Velkých Albrechtic. Štukovou a sochařskou výzdobu provedl Josef Weissmann (1738-1805), syn věhlasného řezbáře, sochaře a štukatéra Hyppolita Weissmanna z Frýdku. Obraz o činnosti frýdeckých Weissmannů před námi vyvstává až s prvními desetiletími 18. století. Po smrti Filipa Weissmanna v roce 1719 vedení rodinné sochařské a štukatérské dílny převzal jeho nejstarší syn Matyáš Weissmann (1671–1742), který se stal faktickým zakladatelem sochařské dílny a jenž spolu se svými syny Josefem Weissmannem st. (1695– 1762), Antonínem Weissmannem (1700–1764) a Hyppolitem Weissmannem (1710–1776) založil domácí sochařskou tradici.

Ve věžičce radnice byl zavěšen malý zvon, který vyzváněl pouze tehdy, když došlo na Šibeničním vrchu k výkonu hrdelního trestu. Zvon sloužil až do roku 1778 (za první světové války byl zvon roztaven pro potřeby armády). Až 19. století přineslo regulovaný magistrát, nové správní pojetí městské vlády pod dohledem státu, poté samosprávu. Ve sklepení pod radnicí se nacházelo vězení s mučírnou (Folterkammer). Do druhé poloviny 18. století sloužilo prostranství za radnicí (dneska sídlo Městské policie) jako tzv. řeznické lávky (mastné krámy).

V roce 1870 bylo podloubí radnice zcela zazděno a byla zde umístěna kancelář s bytem velitele městských strážníků pana Winkelmanna. a později se přízemí radnice stalo i sídlem městské spořitelny (do roku 1936, kdy se Spořitelna přestěhovala do nové budovy na náměstí, postavené bíloveckým architektem a stavitelem Hansem Tollhopfem). V roce 1938 bylo podloubí znovu obnoveno.