Galerie osobností města Bílovce

V Bílovci žilo v letech 1851 15 židů, 1870 20, 1900 75, 1916 81 a na konci roku 1936 tvořili židé již jedno procento obyvatel města. Byly to hlavně rodiny Knoepfelmacherů (obchodníci s tabákem), Grossmannů, Friedů, Rosenzweigů (obchodníkci s konfekcí), Ignaz Spitz (továrna na gumové zboží), obchodníci se smíšeným zbožím, drogerií: Max Glesinger, Moritz Kurz, vetešník Fischer, řezníci Fränkel Isak a Daniel (dodávali košer maso, přesně dle židovského ritu), lékař MUDr. Heinrich Beck či JUDr. Leicher, městský soudce, nebo továrník a majitel několika bíloveckých domů Wilhelm Eisler a bratři.  Majitelem parní pily byl židovský podnikatel Berger. Jedním z dalších židovských podnikatelů byl Jacques Fränkel, likérka a velkoobchod vínem a jeho manželka Leontine Fränkel pozdější majitelka rodinné firmy.

Po staletí je symbolem města radnice, památný dům, místo, kde promlouvá historie dávných obyvatel, které však zároveň žije současností, řídíc chod věcí veřejných.

Radnice byla postavena roku 1593. Ta původní stávala pravděpodobně uprostřed náměstí, ale žádné písemné doklady o její existenci nemáme. Některé prameny mylně uvádějí, že radniční budovu v renesančním duchu vyprojektoval Andreas Butowsky z Opavy. Butowsky pouze na žádost vrchnosti, Bernarda Pražmy z Bílkova novostavbu vyměřil a kolaudoval, jak bylo tehdy zvykem. Veškeré stavební práce provedli zedničtí mistři Hans a Martin rovněž z Opavy. Za práci obdrželi z městské pokladny dohromady 41 zlatých a 14 a půl grošů.

Od založení města někdy na počátku 14. století se stalo centrem všeho městského dění, počínaje výročními trhy, pro hospodářský život Bílovce existenčně důležitými, přes vyhlašování rozličných nařízení, průchody vojsk, návštěvy panovníků (1779 císař Josef II.), vojevůdců a významných politiků.

Město založené na tzv. zeleném drnu bylo náměstí lemováno původně dřevěnými domy. Po několika zhoubných požárech povstávají domy nové, kamenné s klenutým loubím. Ta byla ve všech středověkých tržních městech a umožňovala trhy i za nepříznivého počasí. V roce 1905 zmizelo z náměstí poslední kamenné podloubí při úpravě domu čp.10 (bývalý Sport bar, dnes Kebab).

Od založení města někdy na počátku 14. století se stalo centrem všeho městského dění, počínaje výročními trhy, pro hospodářský život Bílovce existenčně důležitými, přes vyhlašování rozličných nařízení, průchody vojsk, návštěvy panovníků (1779 císař Josef II.), vojevůdců a významných politiků.Město založené na tzv. zeleném drnu bylo náměstí lemováno původně dřevěnými domy. Po několika zhoubných požárech povstávají domy nové, kamenné s klenutým loubím. Ta byla ve všech středověkých tržních městech a umožňovala trhy i za nepříznivého počasí. V roce 1905 zmizelo z náměstí poslední kamenné podloubí při úpravě domu čp.10 (bývalý Sport bar, dnes Kebab).

V květnu roku 2022 se nám ozval pan Alex McWhirter, který pracuje pro malé muzeum Moyse's Hall ve východní Anglii. Ve sbírkách jejich muzea se nalézají velice vzácné hodiny, které prokazatelně patřily majiteli bíloveckého panství rytíři Jaroslavu Oderskému z Lidéřova. Na orlojích je vyryt letopočet 1541. Na schránce hodin (orloje) jsou erby Oderských z Lidéřova, Bítovských z Bítova, Rotemberků z Ketře nebo pánů ze Zvole.

Hrabě Jan František Ferdinand Bruntálský z Wrbna císařský komoří a komorní rada byl druhým manželem Heleny Walburgy Sedlnitzké z Choltitz rozené z Holldorfu a Fuerstenau. Svatba se konala na bíloveckém zámku 20. ledna 1677. Od své ženy dostal zapsánu 1/3 bíloveckého panství. Na tomto příběhu není zatím nic vyjímečného. Události však dostaly rychlý spád po smrti Heleny Walburgy na počátku roku 1710.