Galerie osobností města Bílovce

Maximilian Mohilla spatřil světlo světa 17. června 1870 v Uherském Brodě, kde jeho otec JUDr. Franz Mohilla zastával funkci c.k. státního notáře. Matka Justina byla dcerou novojičínského kloboučnického továrníka Johanna Hückela. Nedlouhou po narození druhého syna Karla v roce 1872 se rodina stěhuje do Opavy. Na zdejším gymnáziu mladý Max odmaturuje a pokračuje ve studiu na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Studium zakončuje s vynikajícím prospěchem a je bezpochyby předurčen pro skvělou kariéru na některé z proslulých vídeňských klinik. Mladý lékař má však jiné plány. V roce 1900 přijímá nabízené místo ředitele bílovecké nemocnice Františka Josefa I. a vrací se zpátky do kraje svého mládí. Dnes 8. května 1900 se v Opavě oženil s Olgou Schmidt, dcerou majitele zámku a statku Pelhřimovy (Pruské Slezsko). 

Egon Josef Koschut (umělecké jméno Kosschuth), vystudoval pražskou výtvarnou akademii u profesora Ženíška, a následně strávil 4 roky na výtvarné akademii v Mnichově. Absolvoval několik studijních cest po Španělsku, Itálii, Francii, Anglii a Švédsku, kde nakonec zůstal celé tři roky a namaloval mnoho portrétů tamější šlechty. Od roku 1911 působil v Praze, kde měl svůj vlastní ateliér v Nosticově paláci. Od roku 1914 žil v Berlíně, kde portrétoval např. císaře Viléma II. Egon Josef Kossuth vytvořil kromě portrétů významných osobností z Německa, Rakouska a mnoha dalších evropských zemí, několik obrazů s náboženskou tematikou, jako například obraz Duchovní manželství svaté Kateřiny, který je umístěn na hlavním oltáři v Kostele svaté Kateřiny v Klimkovicích. 

Johannův syn Josef rytíř Reyl-Hanisch (1864-1914) s manželkou Paulinou Mikosovou přivedli 28. července 1898 ve Vídni syna Herberta. Jeho otec zemřel na samém počátku první světové války, on sám byl od vojenské služby osvobozen kvůli plicní nemoci. Jako malý chlapec vyrůstal střídavě v Praze, Krakově nebo u své vzdálené tety baronky Antonie Sedlnitzké v Bregenzu. Od roku 1917 studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění u profesora Hanse Tichy, poté na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole u Wilhelma Müllera-Hofmanna (1885–1948). Od ukončení studia v roce 1920 pracoval Herbert von Reyl-Hanisch jako umělec na volné noze a zabýval se hlavně krajinomalbou a portrétem.

Stanislaus rytiř Ocetkiewicz se ve Stockerau oženil s Julii Hirsch a z velmi šťastného manželství vzešlo pět dětí. 1. Artur (1888 Tarnopol) – pozdější rakouský a polský diplomat v Brasilii, 2. Irena, 3. Štefanie, 4. Stanislas Ladislas, 5. a v Opavě se 2. září 1893 narodila nejmladší Julie. Děti se přátelily i po smrti rodičů o čemž svědčí zápisy v návštěvní knize opavského salonu baronky Marie Daublebské ze Sternecku. Doktor Sigmund hrabě Sedlnitzky se stýkal s diplomatem Arturem Ocetkiewicz von Julienort, jeho dcera Zdenka zase s Irenou, Stefanii a Julii Ocetkiewicz von Julienort.

Julie Ocetkiewicz von Julienort se 2. ledna 1917 v Olomouci provdala za kapitána c.k. dělostřelectva Leopolda Katzerna (*3.července 1881 Brno)

Heinrich Jedlitschka se narodil 7. července 1893 na bíloveckém zámku jako prostřední ze synů Josefa Jedlitschky, hraběcího sluhy a kočího. Byl vnukem slavného zámeckého zahradníka Johanna Lebedy. Celé velice šťastné dětství prožil společně se sourozenci Josefem (*1889), Ellou (*1891), Rudolfem (*1896) a Viktorem (*1897) na bíloveckém zámku.

V letech 1899 až 1908 navštěvoval měšťanskou školu v rodném Bílovci a poté opavský učitelský ústav, kde roku 1912 složil učitelskou zkoušku, která byla srovnatelná s maturitou. V listopadu 1914 složil druhou učitelskou zkoušku. Poté musel narukovat do první světové války. Z armády byl propuštěn roku 1918 jako poručík poté, co byl několikrát vážně zraněn. 

Heinrich Jedlitschka se narodil 7. července 1893 na bíloveckém zámku jako prostřední ze synů Josefa Jedlitschky, hraběcího sluhy a kočího. Byl vnukem slavného zámeckého zahradníka Johanna Lebedy. Celé velice šťastné dětství prožil společně se sourozenci Josefem (*1889), Ellou (*1891), Rudolfem (*1896) a Viktorem (*1897) na bíloveckém zámku.

V letech 1899 až 1908 navštěvoval měšťanskou školu v rodném Bílovci a poté opavský učitelský ústav, kde roku 1912 složil učitelskou zkoušku, která byla srovnatelná s maturitou. V listopadu 1914 složil druhou učitelskou zkoušku. Poté musel narukovat do první světové války. Z armády byl propuštěn roku 1918 jako poručík poté, co byl několikrát vážně zraněn.