Galerie osobností města Bílovce

Lenz v roce 1852 absolvoval vídeňskou polytechniku. Po dvouleté praxi v Belgii a Francii nastoupil roku 1854 jako inženýr do státních služeb. V letech 1855–1857 působil u Rakouských státních drah. Poté odcestoval do Anglie a Švédska, aby studoval místní ocelářský průmysl, v roce 1859 se vrátil do Vídně a převzal otcovy slévárny kovů. Společně se svým bratrem Karlem zřídil ve Vídni mechanickou dílnu na komponenty pro pušky, ale také vyrobili první rakouská jízdní kola.

Marie hraběnka Desfours – Walderode se narodila 18. července 1880. Její dětství nebylo šťastné pro otcovo mnohdy až brutální chování k mamince i služebnictvu. Pravděpodobně neradostné zážitky z dětství vedly mladou komtesu k přesvědčení, že musí nastoupit zcela odlišnou cestu životem než její aristokratické vrstevnice. Usilovné studium medicíny na lékařské fakultě vídeňské univerzity, úspěšně ukončila 13. prosince 1909, kdy byla promována na doktora veškerého lékařství. Od roku 1910 působila jako lékařka ve vídeňské Rudolfově nemocnici.

Franz Bohatsch Edler von Brandwall pocházel z chudých poměrů, ale vlastní pílí dosáhl společenského i profesního uznání. Franz Bohatsch se narodil 15. června 1841 ve Staré Vsi u Bílovce jako druhý syn polovičního sedláka Jakoba Bohatsche. Po absolvování základního vzdělání, se vyučil v Bílovci zámečníkem u mistra Schoenera. Jak bylo tehdy dobrým zvykem vydal se také mladý Franz na vandr. Jeho učednická cesta vedla přes Brno a Vídeň do Štýrského Hradce. Dlouhou nemohl zavadit o žádnou pořádnou práci až se nakonec rozhodl, že zkusí štěstí u C.K. armády.  

Když na počátku roku 1838 přijal baron Karel Michael Sedlnitzky z Choltic do svých služeb mladého velmi vzdělaného úředníka Johanna Franze Bernarda Schönwiese, neměl nejmenší tušení, že pro bílovecké panství nastanou časy nebývalé prosperity. Johann Schönwiese se narodil 6. října 1812 do rodiny oblíbeného dědičného rychtáře Josefa Schönwiese v obci Travná (něm. Krautenwalde, dnes součást města Javorník). Johannův otec se zasadil, aby syn získal kvalitní vzdělání. První profesní zkušenosti získal jako ekonomický úředník na rakouském panství Aurach am Hongar. V lednu 1838 přichází do Bílovce. Johann Franz Schönwiese začíná zavádět nové moderní způsoby pro chov ovcí a dobytka. Podporuje podnikání na vrchnostenských dvorech. Za výhodných podmínek pronajímá některé pozemky, na níž vznikají nové soukenické továrny. Nechal modernizovat vrchnostenskou lihopalnu. Postupně odprodává či pronajímá bývalé vrchnostenské hostince a zbavuje se nepotřebného majetku jehož údržba zbytečně zatěžuje zámeckou pokladnu.

Generálmajor a rytíř Řádu Marie Terezie Anton baron Revay de Szklabina et Blathnicza pocházel ze starobylého maďarského široce rozvětveného rodu. Světlo světa spatřil 26. října 1753 na zámku Turčianska Štiavnička (maďarsky Kisselmec). Byl synem Simona barona Revay de Szklabina et Blathnicza a Anny de Szentivanyi.

V čase babího léta roku 1768 Anton baron Revay patnáctiletý novopečený podporučík husarského regimentu, který nesl jméno slavného generála kavalerie Andrease hraběte Hadika von Futak, ve zbrusu nové uniformě přiklusal na koni do města Sárospatak, kde ležel jeho pluk na nějaký čas v mírové garnizoně. Mladý energický až chladnokrevně statečný voják velmi rychle postupoval na žebříčku vojenských hodností.

Nyní se přeneseme do Bílovce dne 15. října 1901. Tento den byl jmenován novým okresním hejtmanem doktor Friedrich Kohl šlechtic von Kohlenegg (*27.3.1864 Terst, †17.4.1908 Düsseldorf). Doktor Kohl-Kohlenegg pocházel s velmi vážené původně židovské šlechtické rodiny. Jeho dědeček Lorenz Kohl C.K. podplukovník ve výslužbě, litograf a malíř byl roku 1829 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Kohlenegg. Strýcem bíloveckého okresního hejtmana byl slavný rakouský herec, dramatik a režisér Leonhard Kohl von Kohlenegg vystupující pod pseudonymem „Poly Henrion“. Friedrichova matka Eugenie rozená svobodná paní von Neuwall, pocházela z rodiny rakouských velkoprůmyslníků.

Irene Clara Wendt se narodila 14. června 1867 v rumunském městě Sibiu.

Po vzoru svého otce vystudovala psychologii, pedagogiku, matematiku, fyziku a přírodopis na Vídeňském pedagogickém institutu. Po složení státní zkoušky byla zaměstnána jako učitelka v Bílovci. Stává se přispěvatelkou do několika ženských časopisů a vzdělávacích časopisů. Její eseje o výchově a módě, o ženských otázkách toho nejjemnějšího ražení odhalují ideální povahu autorky a kromě elegantního, obratného a výstižného způsobu podání prokazují hluboké porozumění a bystré uchopení ducha doby.

S historií města Bílovce je neodmyslitelně spojen rod Pražmů z Bílkova. V různých písemných pramenech je uváděn hlavně Bernard Pražma z Bílkova, stavitel renesančního zámku a následně jeho synovec Karel Pražma z Bílkova. O manželce Bernarda Pražmy z Bílkova, paní Christině, rozené z Lappitz, se jen velmi stručně zmiňuje Bartoloměj Paprocký z Hlohol ve svém díle „Zrcadlo slavného Markrabství moravského“, z roku 1593: „Pan Bernarth Pražma z Bílkowa a na Bělowcy...má manželku paní Krystýnu z Lopeč…otec possel ze starožitných knížat Frangepany…mateř paní Krystýny pocházela z rodu králův Bosniackych a užiwagi za erb koruny zlaté…“. 

Doktor Wenzel Ignaz Loos pocházel ze šlechtického rodu Loosů z Losimfeldu. Jeho děd Maximilian František Loos ve 40. letech 17. století studoval na pražské univerzitě a v květnu 1647 byl promován bakalářem filozofie. Po obležení Prahy Švédy roku 1648 vstoupil do studentské legie a ještě během bojů (srpen 1648), získal titul magistra filozofie. Jako mušketýr bojoval na Karlově mostě a na Rejdišti. Za velkého útoku 25. října 1648 bojoval u Horské brány, kde byl raněn do zad. Za tyto zásluhy byl císařem 20. května 1657 povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Losimfeldt a byl mu udělen erb. 

Karel Gajovský se narodil 30. října 1894 v Zábřehu na Moravě do rodiny Gajewských, přičemž jeho otec, pocházející z polského okresu Bochnia, přišel do Ostravy za prací do dolů a oženil se zde s Františkou Poláškovou z Frenštátu pod Radhoštěm. Od Karla, který měl dalších 8 sourozenců, se očekávalo, že bude horníkem jako jeho otec. Avšak podle slov svého syna: „sfáral Karel jen jednou a od té doby práci v dole odmítl.“ V letech 1914–1918 se jako ženista účastnil 1. světové války, ve které padl jeho nejstarší bratr Rudolf.

Od roku 1918 byl několik let zaměstnán ve stavební firmě svého strýce Pospíšila. Poté se osamostatnil a kolem roku 1925 zakoupil starou cihelnu v Hrabůvce, kterou přebudoval na jednu z největších pil v tomto regionu. Postupně zde vznikla výrobna nábytku, pilnice a tesárna. V roce 1937 si nechal počeštit jméno Gajewski na Gajovský, které už nějakou dobu oficiálně používal.

Ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století lze v Bílovci najít několik divadelních společností, které se sem často vracely. Vypěstovaly si zde určité zázemí, které jim mimo jistoty obecenstva nabízelo i možnost více se zapojit do zdejšího kulturního života, včetně navázání spolupráce s místními obyvateli. Z mnohých tehdy začínajících umělců se později stali slavní herci, režiséři, zpěváci nebo producenti.

Na vznik střeleckých spolků měly značný vliv válečné události: turecké nebezpečí, Prusko-Rakouské války apod. V dobách nebezpečí dostává střelecká zábava branný charakter, neboť jak majitelé panství, tak městští radní podporovali cvičení ve střelbě mezi měšťany a řemeslníky, aby měli v případě války spolehlivé střelce.

Doktor Friedrich Ehlotzky se narodil 24. května 1886 jako mladší syn bíloveckého advokáta, pozdějšího c. k. dvorního rady JUDr. Franze Ehlotzkého a Adléty Hobsové, dcery znojemského směnárníka. Po studiu opavského gymnázia se nechal zapsat na univerzitu v Innsbrucku, kde postupem času získal doktorát z filosofie, fyziky a matematiky. Dalo by se říci, že na mladého muže čekala závratná kariéra. Nastoupil do textilních továren svého strýce Karla Ehloztkého v Krnově a Štýrském Hradci. Mladého Fritze to však táhlo k umění. Se svolením otce, započal studium na mnichovské akademii.

Od založení města někdy na počátku 14. století se stalo centrem všeho městského dění, počínaje výročními trhy, pro hospodářský život Bílovce existenčně důležitými, přes vyhlašování rozličných nařízení, průchody vojsk, návštěvy panovníků (1779 císař Josef II.), vojevůdců a významných politiků.

Město založené na tzv. zeleném drnu bylo náměstí lemováno původně dřevěnými domy. Po několika zhoubných požárech povstávají domy nové, kamenné s klenutým loubím. Ta byla ve všech středověkých tržních městech a umožňovala trhy i za nepříznivého počasí. V roce 1905 zmizelo z náměstí poslední kamenné podloubí při úpravě domu čp.10 (bývalý Sport bar, dnes Kebab).

Od založení města někdy na počátku 14. století se stalo centrem všeho městského dění, počínaje výročními trhy, pro hospodářský život Bílovce existenčně důležitými, přes vyhlašování rozličných nařízení, průchody vojsk, návštěvy panovníků (1779 císař Josef II.), vojevůdců a významných politiků.Město založené na tzv. zeleném drnu bylo náměstí lemováno původně dřevěnými domy. Po několika zhoubných požárech povstávají domy nové, kamenné s klenutým loubím. Ta byla ve všech středověkých tržních městech a umožňovala trhy i za nepříznivého počasí. V roce 1905 zmizelo z náměstí poslední kamenné podloubí při úpravě domu čp.10 (bývalý Sport bar, dnes Kebab).

Po staletí je symbolem města radnice, památný dům, místo, kde promlouvá historie dávných obyvatel, které však zároveň žije současností, řídíc chod věcí veřejných.

Radnice byla postavena roku 1593. Ta původní stávala pravděpodobně uprostřed náměstí, ale žádné písemné doklady o její existenci nemáme. Některé prameny mylně uvádějí, že radniční budovu v renesančním duchu vyprojektoval Andreas Butowsky z Opavy. Butowsky pouze na žádost vrchnosti, Bernarda Pražmy z Bílkova novostavbu vyměřil a kolaudoval, jak bylo tehdy zvykem. Veškeré stavební práce provedli zedničtí mistři Hans a Martin rovněž z Opavy. Za práci obdrželi z městské pokladny dohromady 41 zlatých a 14 a půl grošů.

Druhá polovina 18. století byla obdobím převratných reformních změn v oblasti státní správy, politické, finanční, školské, církevní, ale také soudní.  S novým pojetím justiční správy, kdy se i tato dostává stále více pod vliv státu, vstupují na pomyslnou scénu dění městští syndikové, tedy zkoušení úředníci s právnickým vzděláním, vykonávající soudní správu na nejnižším stupni justiční správy. Tyto josefínské reformy se dotkly také města Bílovce, jak nám dokazuje zpráva z roku 1805: „město je spravováno magistrátem, který tvoří purkmistr, syndikus a dva radní. Magistrát vykonává v okrsku také civilní soudnictví…“

Karl Machinek spatřil světlo světa 29. března 1834 v Bílovci (dům vrchnostenské správy, dnes muzeum), jako prvorozený syn Davida Machinka, pomocného panského lékaře a Johanny Nosskové. Větší část dětství prožil v Bílovci, než otec získal prestižnější místo ve Fulneku. Po studiích medicíny na Vídeňské univerzitě nastoupil jako vojenský lékař k pluku polních myslivců č. 21. V roce 1861 byl převelen do přístavního města Pula k námořnictvu. 

Od druhé poloviny 19. století byl Bílovec nejen sídlem okresního úřadu, ale také okresního soudu. Na počátku roku 1889 byl do Bílovce přidělen na uvolněné místo okresního soudce JUDr. Hermann August rytíř von Dietrich (1851-1910). Hermann August byl synem doktora Karla Wilhelma rytíře von Dietrich (1811-1889), opavského purkmistra, poslance Slezského zemského sněmu a zemského advokáta. Studium práv na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě absolvoval Karl Wilhelm po gymnáziu v Jihlavě. Právnickou praxi vykonával na jihlavském magistrátu a potom následovala místa advokáta v Olomouci (1840) a zemského advokáta v Opavě (1845). Stal se členem Slezské advokátní komory v Opavě. Vyhledávanou advokátní kancelář v Opavě provozoval až do svého návratu k rodné jihlavské hroudě (1884).

Jeho syn Hermann August rytíř von Dietrich vykonával funkci okresního soudce v Bílovci do roku 1896, kdy odešel do Jihlavy, kde se stal prezidentem krajského soudu.

Karel Beilner se narodil 14. srpna 1894 do rodiny bíloveckého tkalce sametu Karla Beinera a Marie Havlíštové (původem z Čech). Po studiích na bílovecké měšťanské škole se vyučil zámečníkem a pracoval jako soustružník v nedaleké vagonce ve Studénce. Později povýšil na vedoucího dílny. Bydlel u rodičů na tehdejší Feldgasse (Polní ulice, dnes Bezručova ulice). Po vypuknutí první světové války byl odveden k pěšímu pluku, na základě dobrovolné žádosti z listopadu 1915 přešel k letectvu.